V zájmu podpory zaměstnanosti se některé lokální administrativy ve Spojených státech rostoucí měrou uchylují k podobným opatřením jako německá vláda v době finanční krize: dotují pracovní místa ve vybraných firmách, aby tak ušetřily na dávkách v nezaměstnanosti a zabránily rozšiřování řad nezaměstnaných.
Stát Washington na samém severozápadě připlácí zubním technikům a instalatérům, Rhode Island na druhém konci země převzal roli plátce mzdy v továrnách a nemocnicích, pokud se jejich provozovatelé ocitli bez prostředků. Podle odhadů ministerstva práce tak od roku 2008 bylo zachráněno 460 tisíc míst. Do programu financovaného z federální kasy se loni přihlásily další státy.
V praxi se zaměstnancům většinou zkrátí pracovní doba a část ušlé mzdy jim hradí pracovní úřad. Podniky si zase mohou ponechat zkušené lidi a po odeznění recese se rychle vrátit na původní úroveň produkce.
Princip, v USA známý jako „work sharing“, je součástí revize americké systému sociálního zabezpečení a čerpá ze zkušeností Evropy a Japonska, zejména z německého programu „Kurzarbeit“, jehož počátky sahají do 20. let minulého století. V roce 2009, kdy se následky finanční krize do reálné ekonomiky promítly s největší razancí, čerpala podporu spolkové vlády 3 % všech zaměstnaných. Toho roku bylo podle organizace OECD v Německu zachráněno 235 tisíc pracovních míst s plným úvazkem.
Work sharing v USA krom Rhode Islandu dlouhodobě využívá 16 dalších států. Před nástupem recese program příliš rozšířený nebyl, zčásti proto, že úřady o jeho existenci téměř neinformovaly. I v nejtěžším krizovém roce 2009 na něj šla jen 2 % z prostředků vyplácených úřady práce. Dodatečné financování, schválené Kongresem, a setrvale vysoká úroveň nezaměstnanosti přiměly k přihlášce další státy. Nyní jich program v různých verzích provozuje 25.
V prosinci bylo víc jak půl roku bez práce 4,8 mil. Američanů. I když už situace není tak vážná v jako před třemi lety, kdy počet dlouhodobě nezaměstnaných dosáhl 6,7 mil. lidí, v porovnání s předchozími recesemi jsou současná čísla alarmující. Víc než milion lidí hledání nového místa úplně vzdal, což jej vyřadilo ze statistik.
„Podmínky převažující na pracovním trhu znamenají obrovské plýtvání lidským a ekonomickým potenciálem,“ prohlásil v prosinci předseda Fedu Ben Bernanke. V ten samý měsíc se podíl lidí hledajících práci 27 týdnů a déle na celkovém počtu nezaměstnaných poprvé od roku 2009 podíval pod 40 %.
Podniky přijímající podporu musí souhlasit s proplácením určitého minimálního počtu hodin týdně a podstupují riziko, že v případě dlouhodobějšího využívání programu budou platit vyšší odvody na sociální zabezpečení. Michigan letos jako první tuto podmínku zkusí zrušit a nabídne dotace bez hrozby daňového znevýhodnění.
Zastánci work sharingu tvrdí, že v éře chronické nezaměstnanosti mají dotace přínos ekonomický i společenský a umožňují lidem zůstat v kontaktu s pracovním prostředím, což je důležité z psychologického hlediska. Kritici poukazují na to, že ne vždy se firmy na podpoře postaví opět na nohy a že program zpomaluje restrukturalizaci ekonomiky, která je s postupující globalizací a přesouváním pracovních míst do levnějších destinací tak jako tak nevyhnutelná.
(Zdroje: Bloomberg, Fed)