Čínské ropné společnosti při zahraničních aktivitách rozhodně nezahálejí. Zanedlouho se jejich mimočínská produkce bude moci vyrovnat významným členům kartelu OPEC. Za loňský rok na skupování zahraničních těžařů a ložisek Číňané utratili rekordních 35 miliard dolarů. O rok dříve to byla polovina.
Podle zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA) by měly čínské ropné společnosti v zahraničí do tří let navýšit produkci na 3 mil. barelů denně, oproti zhruba 1,5 mil. barelů denně z roku 2011. Jejich kombinovaný výstup tak dosáhne stejné úrovně, jakou se pyšní Kuvajt.
„Čína je na cestě stát se významným těžařem mimo své hranice,“ sdělil deníku Financial Times hlavní ekonom IEA Fatih Birol. Většinu přírůstků produkce podle něj obstarají akvizice, zejména ty z loňského roku.
Čínská ropná pole se vyčerpávají, jejich poměry zásoby/produkce dosahují nízkých úrovní, domácí těžba bude zanedlouho za zenitem. Druhá největší ekonomika světa se tak při uspokojování rapidně rostoucí poptávky musí stále více spoléhat na mezinárodní trh s ropou. Země se stala čistým dovozcem suroviny v roce 1993. Loni importy vzrostly meziročně o 6,8 % na 5,43 mil. barelů denně. V roce 2010, kdy ekonomika expandovala víc než 10% tempem, se dovoz ropy zvýšil o 17,5 %. Dnes je Čína druhým největším spotřebitelem ropy na světě a do několika let by mohla předstihnout lídra tabulky Spojené státy.
Nárůst intenzity nákupních aktivit čínských ropných firem a jejich investic do nekonvenčních těžebních metod transformují globální podobu sektoru. Obří společnosti jako CNPC a Sinopec pod dohledem Pekingu od roku 2009 do ropných a plynárenských aktiv po celém světě vložily 92 miliard dolarů. Nákupy či partnerství v rámci společných podniků zahrnují destinace od Angoly po Spojené státy.
Někteří analytici a politici se obávají, že Číňané skupují ropná pole v zájmu zajištění vlastních energetických potřeb, že nechtějí spoléhat na dostupnost černého zlata na globálních trzích. Zpráva IEA však poukazuje na fakt, že čínské ropné firmy většinu své zahraniční produkce prodají na trhu za nejvyšší nabízenou cenu, místo aby ji posílaly do domovské země. Sami manažeři ropných šampionů podotýkají, že pokrytí čínské spotřeby by bylo kvůli obrovské poptávce nemožné.
Nejdůležitějším zdrojem čínských ropných importů je Blízký východ v čele se Saúdskou Arábií. V roce 2011 na oblast připadalo 51 procent dovozu. Další čtvrtinu pokrývají africké země, zejména Angola, která byla v roce 2011 s 623 tisíci barely denně druhým největším dodavatelem vůbec. Zbytek připadá na Latinskou Ameriku a Rusko. Perský záliv bude ještě dlouhá léta hrát hlavní roli v čínské energetické bilanci. To se projeví i v zahraniční politice Pekingu.
Podle Birola je snaha čínských firem o získání přístupu k zahraničním ložiskům běžnou taktikou, kterou uplatňují i jiné společnosti. Peking stanovuje přísné produkční cíle, které musí být splněny. Za hlavní hnací sílu akvizic Birol považuje „komerční zájmy“.
Nejaktivnější firmou zatím byla China National Petroleum Corporation (CNPC), která disponuje ložisky ve 30 zemích a v roce 2011 v zahraničí těžila zhruba 1 milion barelů ropy denně a něco přes 5 mld. kubických stop plynu denně. Sinopec, další z energetických šampionů, v zahraničí těží kolem 400 tisíc barelů denně a do roku 2015 chce produkci navýšit na 1 milion barelů/den. CNOOC, nejmenší a nejefektivněji spravovaná firma z velké trojky těžařů, v roce 2011 v zahraničí těžila 150 tisíc barelů denně. Ve snaze získat know how a zkušenosti s těžbou z nekonvenčních ložisek společnost podala nabídku na koupi kanadského těžaře Nexen v hodnotě 15 miliard dolarů. Transakce, zatím vůbec největší čínská zahraniční akvizice, byla nedávno schválena kanadskou vládou.
(Zdroje: FT, IEA, U.S. EIA, WSJ)