Devatenáctého února skupina ozbrojenců tvrdících, že patří k nigerijské islámské skupině Boko Haram, unesla v Kamerunu francouzskou rodinu. Osmého března se objevila zpráva o sedmi stavebních dělnících, které zabili jejich únosci - rovněž islamisté - v severní Nigérii. A tři členové posádky z nákladní lodi unesené piráty u nigerijského pobřeží byli propuštěni, napsal list The Economist.
Oblast afrického Sahelu se stala hlavním dějištěm podobných únosů, ale ti, kdo berou rukojmí, jsou aktivní po celém světě: znepřátelené strany v Sýrii, drogové kartely v Mexiku, zločinecké gangy na Filipínách a kolumbijští povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Ti všichni unášejí a drží lidi v zajetí ze směsi ideologických a obchodních důvodů.
Americké Národní středisko boje proti terorismu uvádí, že v roce 2010 unesli teroristé 6050 lidí. Únosy spáchané dalšími zločinci jsou ale ještě mnohem početnější a skutečný rozsah není možné zjistit, protože tisíce případů nejsou ohlášeny. Čtvrtina z nich se stále odehrává v Latinské Americe, ale Asie je čím dál tím nebezpečnější od roku 2004 a počet únosů stoupá i v Africe a na Blízkém východě.
Roztříštění přístup k únosům ovšem podkopává snahy o jejich vymýcení. Vlády se rozcházejí v postojích k vyplácení výkupného a rychle se rozrůstá i soukromý sektor s vlastními pravidly.
Únosci francouzské rodiny v Kamerunu zveřejnili video požadující propuštění muslimských bojovníků v Kamerunu a učinili téměř povinnou zmínku o francouzské intervenci v Mali. Ale politické motivy jsou zřídkavé, a to dokonce i pro takové skupiny, jako je pákistánská odnož Talibanu.
"Únosy jsou převážně snahou získat peníze," řekl Greg Bang, který vede pojišťovací službu pro případ únosů a výkupného v New Jersey. "V Mexiku, které je světovou metropolí únosů, je to kariéra: ráno vstanou, celý den unášejí a vydírají výkupné, a pak jdou domů k manželkám," dodal.
Obyvatelé západních zemí, které unesou islámští ozbrojenci, mají v oblasti Maghribu nejvyšší cenu. V roce 2011 za jednoho západního rukojmího dostali průměrné výkupné 5,4 milionu dolarů, uvedli američtí činitelé. Cena za další rukojmí se pohybovala kolem několika set tisíc dolarů, což je stále dost, aby se unášení vyplácelo. "Tygří" únosy s cílem přimět příbuzné k vykonání nějakého úkolu, například pašování drog, jsou také oblíbené, uvádí David Ryan, bývalý vyjednavač britské vlády.
Rukojmí jsou obvykle bezpečně propuštěna po vyplacení výkupného. To tvoří základ úspěšného podnikání. Podle některých odhadů Al-Káida islámského Maghribu za poslední desetiletí vydělala na únosech západních občanů asi 90 milionů dolarů. To byla velká vzpruha pro její zisky, která pomohla například financovat nečekaně silný odpor proti francouzským vojákům v Mali.
Nigerijská policie v lednu uvedla, že jihokorejská společnost Hyundai zaplatila 190.000 dolarů za propuštění šesti svých dělníků, které unesl zločinecký gang.
Bang odhaduje, že pojištění pro případ únosů a výkupného má 80 procent z 500 firem uvedených v žebříčku časopisu Fortune, a kupují si ho také bohatí jednotlivci. V ostatních případech výkupné zaplatí příbuzní. V roce 2009 somálští ozbrojenci propustili australského fotografa Nigela Brennana po patnáctiměsíčním věznění poté, co si jeho rodina vzala hypotéku na dům, aby měla na výkupné.
Alžírsko, Spojené státy, Austrálie a Británie tvrdí, že výkupné nevyplácejí. Australští oficiální činitelé řekli Brennanovým příbuzným, že mohou jít do vězení, pokud převedli peníze skupině považované za teroristickou organizaci. Některé státy zašly ještě dál a pokusily se postavit mimo zákon jakékoli platby a dokonce vyjednávání s únosci. Zákon v tomto smyslu přijala v roce 1991 Itálie.
Jiné země ale přiznávají, že podobné právní překážky nejsou řešením. "Každý má právo na život. Nezaplatit znamená v zásadě přiložit jinému člověku pistoli k hlavě," řekl Brennan.