Velké banky představují ve Spojených státech vážný politický problém. V poslední době můžeme zaznamenat pozoruhodné vyjasnění názorů na tuto problematiku. I politici stále více chápou, že systém založený na principu „příliš velké na to, aby padly“, není pro finanční sektor ten nejvhodnější. Možnému omezení velikosti čelí šest bank: (48,6 USD, -1,06%) Chase, (12,67 USD, -0,86%), (45,63 USD, -1,00%), (37,25 USD, -0,51%), (147,85 USD, -1,52%) a (22,32 USD, -1,85%). Brání se tomu obvyklým způsobem, tedy svými dolary a lobováním. To, co skutečně potřebují, jsou rozumné argumenty. Megabanky ale doposud používaly tři druhy argumentů, z nichž žádný velkou přesvědčivost nevykazuje. Můžeme je nazvat následovně: Stará Wall Street, Nová Wall Street a Nová Wall Street.
Pohled nazvaný Stará Wall Street tvrdí, že se nic neděje – velké banky vědí, co dělají a žádnou hrozbu pro ekonomiku nepředstavují. Podobné názory dominovaly před rokem 2007, dnes je ale skoro neslyšíme. Částečně je to kvůli finanční krizi, která jasně ukázala, jak se toto tvrzení mýlí. Velké banky jsou stále komplexnější, je těžké je zvládat a dostanou-li se do problémů, znamenají hrozbu pro všechny.
Podle teze nazvané Nová Wall Street neexistuje žádná podpora ani výhoda, kterou by velké banky dostávaly. Pokud s předchozím pohledem souvisela tragédie roku 2008, tento pohled je už jen komedií. Série článků na Bloombergu detailně ukazuje, jaký rozsah podpory banky dostávají. Argumentace bank se ale podobá tomu, jak reagovala církev na práci Galilea. Naštěstí však nejsme v roce 1633.
Lobisté zastupující banky dělají vážnou chybu, když se snaží tyto banky obhajovat s tím, že žádnou pomoc od státu nedostávají. Zeptejte se jakéhokoliv obchodníka na dluhopisovém trhu, zda se na něm počítá s tím, že by vláda spolu s Fedem poskytla velké bance v problémech pomoc. Nikdy jsem od žádného rozumného investora neslyšel zápornou odpověď. I data hovoří jasně – když porovnáváme jablka s jablky, mají velké banky při získávání financí jasnou výhodu.
Nová nová Wall Street uznává, že problém s velkými bankami existuje, tvrdí však, že vše řeší tzv. Dodd-Frank Act. Ačkoliv je tento postoj pro megabanky největší nadějí, také zde se objevují vážné trhliny. Zmíněný postoj zastávají i známé osobnosti, mezi které patří rovněž Ben Bernanke. Problém tkví v tom, že on sám před třemi lety požadoval, aby se zvýšil tlak na zmenšení bank. Dodnes se ale neobjevily nejmenší známky, které by dokazovaly, že by k tomu mělo skutečně dojít. Moc velkých bank je přitom tak velká, že ministr spravedlnosti Eric Holder hovoří o obavách z toho, aby proti nim byla vznášena nějaká obvinění. Právní spory s velkými bankami by totiž mohly opět ohrozit celou ekonomiku.
Fed však už nemůže dlouho vzdorovat tlaku na to, aby přesněji odhadl, jaké podpory se megabankám od státu dostává. Nakonec dostaneme její rozumný odhad a bude jasné, že problém „příliš velké na to, aby padly“ stále vyřešen nebyl. Rozumní politici pak umožní posun k tomu, aby na banky bylo uvaleno omezení týkající se jejich velikosti.
Autorem je bývalý hlavní ekonom MMF Simon Johnson.
(Zdroj: NYTimes)