V eurozóně se díky ECB podařilo eliminovat extrémní rizika, fundamentální problémy ale zůstávají, domnívá se Nouriel Roubini. Mezi ně ekonom řadí nízký potenciální růst, pokračující recesi, ztrátu konkurenceschopnosti a velké zadlužení soukromého i veřejného sektoru. Situace navíc dospěla do stavu, kdy země na periferii již nejsou ochotny ještě více utahovat svou fiskální politiku a země jádra jsou zase unaveny z neustálého poskytování pomoci. Podle Roubiniho je neochota k dalšímu utahování jasně vidět na vývoji voleb v Itálii, či na protestech ve Španělsku nebo Portugalsku. Rostoucí nespokojenost Německa byla zase patrná při snahách o záchranu Kypru.
Roubini je dlouhodobě nespokojen s vývojem v Číně, poukazuje zejména na to, že její současný růstový model není udržitelný. V podobném duchu vyznívají i jeho poslední komentáře týkající se této země. Zdůrazňuje zejména nerovnováhu mezi vyspělostí jednotlivých provincií, k tomu příliš vysoké úspory a investice, malou spotřebu, rostoucí příjmovou nerovnost a rozsáhlé znečišťování životního prostředí. Vedení země sice hovoří o reformách, zároveň je ale podle ekonoma opatrné a ochotné přijmout jen postupné změny. Navíc jsou patrné významné protireformní síly, a to zejména ze strany státem vlastněných firem, místních vlád a armády. Roubini dokonce tvrdí, že všem zemím BRIC (Brazílii, Rusku, Indii a Číně) je věnována příliš velká pozornost a že v následujících deseti letech si mnohem lépe povedou jiné rozvíjející se ekonomiky. Mezi ně počítá Malajsii, Filipíny, Indonésii, Chile, Kolumbii, Peru, Kazachstán, Ázerbajdžán a Polsko.
Roubini zmiňuje i japonský „ekonomický experiment“. Tzv. „abenomie“, čili ekonomický přístup nové japonské vlády, zahrnuje monetární stimulaci, kterou letos podporuje stimulace fiskální. Ta však v roce 2014 přejde v utažení. K tomu se přidává podpora růstu nominálních mezd, která by měla zvýšit domácí poptávku a strukturální reformy. Ekonom ale poukazuje na to, že monetární politika může být při boji s deflací neefektivní, fiskální politika může vyvolat problémy s dluhem a strukturální reformy jsou „nejasné“.
Podle mnohých ekonomů dochází nyní v USA k posunu k silnějšímu oživení a i Roubini uznává, že lze pozorovat „několik pozitivních trendů“. Mezi ně řadí oživení na trhu s bydlením, klesající náklady energií spojené s těžbou břidlicového plynu, lepší situaci na trhu práce a také rostoucí mzdové náklady v Asii a technologický pokrok, který zvyšuje konkurenceschopnost USA. Na druhé straně stojí stále vysoké zadlužení domácností a nezaměstnanost, fiskální brzda a nefunkční politický systém. Spojené státy tak jsou podle Roubiniho v nejlepší kondici, na druhém místě figuruje Japonsko. Eurozóna a Velká Británie zůstávají v recesi a Čína by v roce 2014 mohla dokonce projít tvrdým přistáním.
(Zdroj: EconoMonitor)