Ještě před pár lety se perspektivy americké jaderné energetiky jevily v nejlepších barvách. Po třech desetiletích půstu byly ohlášeny plány na výstavbu řady nových reaktorů, místní regulační úřad (NRC) začal vydávat stavební licence, pomoc formou garancí úvěrů a daňových slev přislíbila i vláda, která jádro považovala za zelenější alternativu elektráren na fosilní paliva. Jadernou energii v USA ale postihlo prokletí Murphyho zákonů: všechno, co se mohlo pokazit, se pokazilo. Očekávaná renesance kdysi slibně se rozvíjejícího odvětví, na které hodlá ve velkém spoléhat střední Evropa, se tak odkládá na neurčito.
Za poslední měsíce utrpěla jaderná energetika v zemi, která se chlubí největším počtem fungujících reaktorů, hned několik těžkých porážek. Minulý týden společnost nadobro odstavila 40 let starý reaktor v elektrárně Kewaunee, který se za stávajících podmínek na energetickém trhu nevyplatí modernizovat. Na vině je hlavně propad cen zemního plynu, způsobený břidlicovou revolucí. Stejnému osudu čelí několik dalších bloků. Společnost se rozhodla neopravovat třetí reaktor elektrárny Crystal River na Floridě a uzavřít ho. Ze stejných důvodů byl nedávno odstaven i jediný reaktor v kanadském Québecu, jemuž po 30 letech vypršela licence. Náklady na renovaci a prodloužení životnosti elektrárny o dalších 30 let by si vyžádaly 4,3 mld. USD; produkční náklady se pohybují na úrovni 9 centů za kilowatthodinu. Výroba elektřiny z plynu přitom stojí 4-5 centů za kW/h
Cizince nechceme, ale sami nemůžeme
Rozvoji jádra příliš nepřeje ani regulační komise. Ta před několika dny rozhodla, že partnerství mezi společností NRG Energy a japonským koncernem Toshiba, v jehož rámci měly být v jižním Texasu zbudovány dva reaktory, porušuje americkou legislativu, která zakazuje, aby jaderné elektrárny ve Spojených státech vlastnily a provozovaly zahraniční subjekty. Rozhodnutí je o to fatálnější, že Toshiba je majoritním akcionářem společnosti Westinghouse amerického původu, která vyvíjí a dodává jaderné technologie nejen doma, ale účastní se například tendru na dostavbu českého Temelína.
Se stejným přístupem NRC se setkali i francouzští investoři v Marylandu, kteří zde chtěli přidat třetí blok v elektrárně Calvert Cliffs. Reaktor chtěla postavit společnost vlastněná francouzskou energetikou . Technologii měla dodat společnost Areva (také se ucházela o dostavbu Temelína), konkrétně svůj výkonný reaktor EPR, který se staví ve dvou exemplářích v Evropě. Logika americké legislativy je pro jádro smrtící: zahraničním firmám, za nimiž nezřídka stojí jejich mateřské vlády a podporují je, je stavba zapovězena, domácí firmy si to nemohou dovolit.
Jádru nekvete pšenka ani ve slunné Kalifornii. Odstrašujícím případem pro tamní energetiku je osud dvou reaktorů elektrárny San Onofre, které musely být kvůli havarijnímu stavu parogenerátorů loni v únoru odstaveny. Parogenerátory přitom byly před třemi lety vyměněny, což stálo 670 mil. USD. Od té doby se na trubkách a těsněních objevilo děr jako v cedníku, a někde dokonce hrozil únik radiace. Na vině prý je špatně provedená počítačová analýza, která vyústila v nekvalitní konstruktérské řešení. Náklady odstavení jednotek 2 a 3 elektrárny se mezitím vyšplhaly na víc než 500 mil. USD. Jednotka 3 potřebuje téměř kompletní výměnu trubek v parogenerátorech.
Vlastník elektrárny, společnost Southern California , po NRC požaduje spuštění jednotky 2 na omezený výkon, což prý má zabránit dalšímu poškozování jejího vybavení. Za normálních okolností musí být bezpečnost elektrárny znovu prověřena, avšak Southern California se domáhá přeskočení této procedury a hrozí, že jinak oba reaktory nechá vypnuté napořád. „To je jako když v nějaké kovbojce řeknete: pověsíme je teď a odsoudíme až potom,“ tvrdí Daniel Hirsch, expert na jadernou energetiku z University of California. První jednotka v San Onofre měla původně fungovat do roku 2004, ale kvůli vysokému opotřebení byla vypnuta už o 12 let dříve.
Dlouhá odmlka a další průtahy
Se stavbou všech více než sta reaktorů, které jsou v USA nyní v provozu, se započalo před rokem 1974. Problémy s překračováním harmonogramů a rozpočtů byly charakteristické i pro tehdejší dobu, která zažila poslední větší vlnu budování jaderných kapacit. Ta skončila po havárii na elektrárně Three Mile Island v roce 1979. Stejné průtahy a prodražování provázejí dokončení prvních amerických bloků po téměř 40 letech, což energetické podniky odrazuje od dalších jaderných projektů.
Příkladem je dostavovaná dvojice reaktorů v elektrárně Vogtle v Georgii. První nový reaktor ve Vogtle měl být původně dokončen v roce 2016, další o rok později. Management společnosti, která bude bloky provozovat, nyní připouští, že termín spuštění prvního bloku by mohl být posunut na rok 2017. Podle NRC se kvůli zpoždění o víc než 12 měsíců náklady zvýší o stovky milionů dolarů.
Krom dvou bloků v elektrárně Vogtle jsou nyní ve Spojených státech ve výstavbě tři další reaktory. Na přelomu let 2011 a 2012 bylo vydáno povolení dvěma reaktorům v již fungující elektrárně Summer v Jižní Karolíně. Vogtle získal souhlas úřadů zhruba ve stejné době. Práce zde začaly už v roce 2009.
Dále probíhá intenzivní stavební aktivita na reaktoru v elektrárně Watts Bar v Tennessee, jejíž stavba byla zahájena v roce 1973 a zmražena o 12 let později. Povolení k dostavbě druhé jednotky (první byla zprovozněna po velkých průtazích v roce 1996) získal provozovatel elektrárny TVA v roce 2007. Datum dokončení reaktoru bylo od té doby několikrát posunuto a původně plánované náklady ve výši 2,5 mld. USD se nyní odhadují na 4,5 mld. USD. Konečný termín připojení do sítě byl zatím stanoven na rok 2015.
Po Fukušimě
Ještě před dvěma lety to vypadalo na mnohem rozsáhlejší expanzi amerických jaderných kapacit. NRC v lednu 2010 evidovala žádosti o vydání kombinované licence k výstavbě a provozu 14 reaktorů. Jaderné nadšení elektrárenských společností opadlo nejen kvůli prodražování a levným konkurenčním palivům, ale i kvůli havárii v japonské Fukušimě v březnu 2011. V následujících deseti letech by podle Světové jaderné asociace (WNA) mohlo být v USA spuštěno kolem 5 reaktorů.
Konec velkých nadějí naznačilo nedávné ohlášení elektrárenské společnosti , která upustila od záměru vystavět dva reaktory v Severní Karolíně. V projektu zatím utopila 70 mil. USD. Duke však stále plánuje postavit dva bloky v Jižní Karolíně a dva na Floridě, s jejichž dokončením počítá do 20 až 25 let.
Jenže ani na Floridě jádro příliš přátel nemá. Začátkem května tamní zákonodárci odhlasovali změnu legislativy z roku 2006, která elektrárenským společnostem umožňovala účtovat zákazníkům náklady reaktorů, které jsou pouze ve fázi plánování. Díky tomuto ustanovení společnosti Florida Power & Light a dosud od spotřebitelů získaly 1,4 mld. USD.
„Není žádným překvapením, že za současné situace si každý manažer energetické společnosti stavbu nových bloků dvakrát rozmyslí,“ tvrdí Peter Bradford, který dřív působil v NRC. Daleko horší je podle něj odstavování existujících jaderných kapacit. „To je něco nového a naznačuje to, že výroba elektřiny z jádra ve Spojených státech před několika lety dosáhla vrcholu, který už za našeho života překonán nebude.“
(Zdroje: CNBC, Cleanenergy.org, WNA, AP, Reuters, Nuclear Information and Resource Service)