V novém občanském zákoníku (NOZ) lze smlouvu o skladování hledat mezi paragrafy 2415 a 2429. Shodně s dosavadním zněním skladovací smlouvy upravené obchodním zákoníkem vymezuje NOZ skladování jako smlouvu, kterou se skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné. Pokud je opatrování věci předmětem podnikání skladovatele platí, že smluvní strany uzavřely smlouvu o skladování. V praxi jsou tyto smlouvy využívány mezi podnikateli všude tam, kde má ukladatel zájem na uložení určitého zboží způsobilého k uskladnění za předem dohodnutou úplatu neboli skladné. Úplatnost je podle NOZ jedním z hlavních charakteristických rysů odlišujících tento typ smlouvy od úschovy.
Taje skladování vína
Skladování je nutné pozorně odlišovat i v případě dalších smluvních typů, kterým je například smlouva o dílo. Jako příklad z praxe lze uvést případ, který se nakonec rozhodoval až u Nejvyššího soudu. Stručně řečeno šlo o to, že žalobce se ve sporu domáhal zaplacení určité částky, což odůvodnil tím, že k žalovanému převezl přibližně čtyři tisíce litrů „nemocného“ vína a žalovaný měl toto víno „upravit“ a naplnit do láhví. Žalovaný se bránil tím, že si u něj žalobce víno pouze uskladnil, a nijak se nebránil mu jej vydat zpět. Závěr Nejvyššího soudu? Dle provedeného dokazování vyplynulo, že se o smlouvu o skladování nemohlo jednat, protože víno bylo převezeno k žalovanému kvůli svému špatnému stavu a proto, aby jej žalovaný upravil pro možné naplnění do lahví.. Podle Nejvyššího soudu by se naopak za určitých okolností mohlo jednat o smlouvu o dílo.
Pozor na pojištění věci
Podstatnou náležitostí smlouvy o skladování je přesné určení smluvních stran, vymezení předmětu skladování a povinnost zaplatit skladné. Uzavřením smlouvy však ještě nevzniká ukladateli povinnost dohodnutou věc skladovateli předat k uskladnění. Pokud si účastníci nedohodli jinak, platí zákonná šestiměsíční lhůta od uzavření smlouvy, ve které může být zboží skladovateli předáno. V případě, že v této době zboží předáno nebude, závazek zanikne. Předmětem skladování budou zpravidla věci určené druhově, u kterých není rozhodující jejich individualita, ale naopak počet, míra či váha (například uvedené víno, obilí či uhlí). Není však samozřejmě vyloučeno ani skladování věcí individuálně určených (obraz, šperk, písemnost). Dlužno doplnit, že skladovatel má povinnost uložit věc odděleně od ostatních skladovaných věcí, na což je nutné pamatovat zejména, pokud jde o věci druhové určené, u kterých by mohlo snadno dojít ke smísení s věcmi uskladněnými pro jiného ukladatele.
Další upřesnění, jako je například způsob úhrady skladného, dohoda o nákladech skladování, jsou již na volné úvaze či dohodě smluvních stran. Stejně tak se může skladovatel s ukladatelem dohodnout i na pojištění skladované věci. Zde je však nutné upozornit, že skladovatel bude mít podle NOZ povinnost dát věc pojistit nejen tehdy, je-li to sjednáno, ale i tehdy, odpovídá-li to zvyklostem. Skladovatel se tak nevyhne odpovědnosti v případě, že bude prokázáno, že v obdobných případech dochází při opatrování věci k jejich pojištění.
Změny v úpravě skladištního listu
V případě, že ukladatel předá skladovateli dohodnuté zboží k uložení a opatrování, je skladovatel povinen její převzetí ukladateli potvrdit buď písemným potvrzením o převzetí takové věci ke skladování, nebo formou tzv. skladištního listu. Výhoda skladištního listu spočívá v tom, že se jedná o cenný papír, se kterým lze obchodovat. Poslední majitel má pak právo požadovat vydání skladované věci po skladovateli.
Shodně s předchozí úpravou obchodního zákoníku předepisuje i NOZ jeho povinné náležitosti, kterými jsou jména smluvních stran a jejich bydliště či sídlo, označení, množství, váha nebo objem uskladněných věcí, forma skladištního listu (zda byl vydán na jméno nebo na řad) a označení osoby, na jejíž jméno nebo řad byl vydán, údaj o místě, kde je věc uskladněna, a místo a den vydání skladištního listu a skladovatelův podpis. Odlišně od předchozí právní úpravy není povinnou náležitostí skladištního listu doba, na kterou je věc uskladněna.
Na jak dlouho?
Smluvní strany si mohou dohodnout skladování na dobu určitou nebo neurčitou. V obou případech platí, že ukladatel je oprávněn požadovat kdykoli vydání uskladněné věci, v případě smlouvy na dobu určitou je však ukladatel povinen uhradit skladovateli skladné za celou ujednanou dobu. Pokud byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou, zaplatí ukladatel skladné pouze za skutečnou dobu skladování. Vyzvednutím věci skladování zaniká.
V případě, že by chtěl jednostranně ukončit skladování skladovatel, může tak učinit pouze prostřednictvím výpovědi. Výpovědní doba činí jeden měsíc a počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Skladovatel však může v některých případech skladování vypovědět i bez uvedené výpovědní doby, pokud ukladatel zatajil nebezpečnou povahu věci a hrozí-li z ní skladovateli značná škoda, dluží-li ukladatel skladné za dobu nejméně tří měsíců, nebo hrozí-li vznik podstatné škody na uložené věci, kterou skladovatel nemůže odvrátit. Odlišně od předchozí právní úpravy, která v těchto případech připouštěla odstoupení od smlouvy, je v NOZ na místo odstoupení od smlouvy nově zavedena možnost skladování vypovědět bez výpovědní doby.
Zadržení věci
Skladovatel má k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy o skladování nově podle NOZ tzv. zadržovací právo k uloženým věcem, dokud se u něj nacházejí. Jinak řečeno je oprávněn k zajištění dluhu ukladatele věc zadržet až do doby, kdy mu bude příslušná částka zaplacena nebo mu bude poskytnuta dostatečná jistota. Toto právo tak nahrazuje dřívější zákonné zástavní právo.
I na smlouvu o skladování v NOZ se ale bude vztahovat základní pravidlo: tam, kde to zákon výslovně nezakazuje, si budou moci smluvní strany sjednat práva a povinnosti odchylně od uvedených pravidel podle toho, jak jim to bude lépe vyhovovat. Omezeny budou jen tím, že jejich ujednání nesmí porušovat dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti.