Když se akcie v minulých týdnech dostaly na nová historická maxima, vzpomínal jsem na svou pětaosmdesátiletou matku a její otázku: „Tak jakou akcii si mám koupit?“ Poprvé se mě na to zeptala, když jsem byl Princetonu, podruhé, když jsem studoval doktorandský program na M.I.T. Během posledních třiceti let mého působení na Harvardu se mě pak na to ptala neustále. S tím, jak vyhýbavě jsem odpovídal, nebyla nikdy spokojena. V ekonomii ale nenajdeme nic, co by nám pomohlo při výběru akcií. O akciovém trhu toho ale ekonomové napsali mnoho. Následující body shrnují to, co o něm víme:
Trhy zpracují informace rychle. Jednou z hlavních teorií fungování trhu je hypotéza efektivního trhu. Ta říká, že otázka mé matky vlastně nedává smysl. Pokud bych o dané firmě něco věděl, už by to bylo odraženo v ceně jejích akcií. Jestliže tedy nemáme výjimečné schopnosti či jinak nedostupné informace, neměli bychom si myslet, že nějaká akcie představuje lepší investici než jiná.
Cenové pohyby jsou často nevysvětlitelné. I kdyby podle teorie efektivních trhů platilo, že pohyb cen akcií nelze predikovat, měli bychom být schopni jej vysvětlit poté, co k němu došlo. Jinak řečeno, měli bychom být schopni určit, jaké informace za tímto pohybem stály. Někdy to je možné, někdy ale ne. Robert J. Shiller uveřejnil v roce 1981 studii, která se zabývala tím, zda se ceny akcií hýbou příliš ve srovnání s tím, jak velká je změna dividend. Podle jeho názoru jsou ceny akcií příliš volatilní a jejich ceny se pohybují mnohem více, než by napovídala racionální valuace založená na fundamentu. Tyto názory vyvolaly velkou debatu, podle mého názoru mají ale Shillerovy závěry stále svou platnost. Zdá se, že ceny akcií žijí svým vlastním životem. Někdo tvrdí, že se pohybují v závislosti na tom, jak se mění rizikové prémie, jiní poukazují na iracionální vlny optimismu a pesimismu. Oba pohledy jsou ale v podstatě uznáním toho, že ekonomové toho o pohybech trhu mnoho nevědí.
Investice do akcií je dobrou sázkou. Velké fluktuace akciového trhu mohou někoho odradit a mnozí Američané se mu úplně vyhýbají. To je ale chyba, protože podstoupené riziko je v tomto případě bohatě odměněno. V roce 1985 zveřejnili Rajnish Mehra a Edward C. Prescott studii zabývající se rizikovou prémií akcií. Podle nich akcie v průměru vydělají o 6 % víc než vládní dluhopisy. Tak velkou prémii je těžké vysvětlit standardními ekonomickými modely. Akcie jsou sice rizikovější, ale zase ne tak, aby toto riziko tak vysokou prémii ospravedlnilo. Já sám držím v akciích 60 % mých finančních aktiv. Zejména dnes to může být dobrý tah, protože nedávná studie dvou ekonomů z Federal Reserve Bank of New York ukazuje, že rizikové prémie leží nejvýš za posledních 50 let.
Základem je diverzifikace. Pokaždé, když se objeví katastrofické zprávy o nějaké firmě, ukáže se, že někteří její zaměstnanci drželi naprostou většinu svých investic v jejích akciích. Bylo tomu tak i v případě Enronu či Lehman Brothers. Takový postup je pro ekonoma nepochopitelný. Pokud něco víme s jistotou, je to nutnost diverzifikace. Jestliže držíte více než 5 % svých aktiv v jedné firmě, prodejte je. Jinak se vystavujete zbytečnému riziku. A chytří investoři přemýšlí globálně. I u diverzifikace děláme často chybu v tom, že se příliš zaměřujeme na domácí trh. Pokud bych tedy měl dnes odpovědět na otázku mé matky, doporučil bych něco jako Vanguard (37,44 EUR, -1,49%) World Stock ETF. Za nízkou cenu získá maximální diverzifikaci. Možná to není taková zábava jako hledání dalšího Applu nebo Googlu. Bude ale spát klidněji.
Autorem je profesor ekonomie na Harvardu N. Gregory Mankiw.
(Zdroj: NYTimes)