Trh se zemním plynem v rychle se rozvíjejících asijských ekonomikách, na který hodlají expandovat těžaři amerických břidlic či ruský plynárenský gigant , by se mohl dočkat změn, které by mu mohly ubrat na atraktivitě. Vlády v regionu jsou krajně znepokojeny vysokými cenami klíčové energetické suroviny a zkoumají možnosti společné regulace trhu s dodávkami zkapalněného plynu (LNG). Většinu producentů, ať už z USA, Kataru či Ruska, to však podle analytiků od přeorientování se z evropských trhů na Asii odrazovat nebude.
Výzvu k jednotné regulaci energetického trhu a koordinaci nákupů včera na konferenci Oil&Gas Asia 2013 vydal malajský premiér Nadžíb Razak, podle něhož se jižní a jihovýchodní Asie potýká s „radikálními změnami v sektoru ropy a plynu.“
Mezi státy regionu jde o vůbec první podobný návrh, dříve či později k němu ale dojít muselo. Za několik uplynulých let se země jako Indie, Thajsko, Jižní Korea či Čína staly významnými spotřebiteli a importéry LNG. Za dodávky přitom musí platit o dost větší sumy než evropské státy. Snaha o spojení sil a získání výhodnějších podmínek je proto logická.
Podle ruského Fondu národní energetické bezpečnosti se podíl plynu v energetickém mixu asijsko-pacifického regionu pohybuje kolem 11 %, nicméně poptávka rychle roste. Energetické centrum ruského výzkumného střediska Skolkovo odhaduje, že objem globálně zobchodovaného LNG od roku 2000 vzrostl o 156 % na 236 mil. tun (330 mld. m3) ročně. Podíl Asie mezitím vzrostl ze 40 % na 80 %. Ruští těžaři počítají s tím, že do roku 2020 se asijská poptávka po LNG zdvojnásobí.
Ještě před několika lety bylo hlavním cílem asijských států najít dodavatele. Od té doby se situace změnila. Růst spotřeby v Číně a havárie jaderné elektrárny Fukušima v březnu 2011 plynu jako alternativnímu palivu výrazně pomohly a přispěly k růstu cen. Průměrná cena LNG v Japonsku tak začátkem roku dosahovala 1,5-2násobek evropských kotací a vyšplhala až k 570 USD za 1000 m3 suroviny. Významní producenti zkapalněného plynu v reakci přesměrovali dodávky z Evropy do Asie, což pomohlo Gazpromu, který zásobuje evropské zákazníky přes plynovody. Ruské potrubí ale nedosahuje ke všem potenciálním zájemcům, a tak se zásobníky ve Velké Británii na několik nejkrizovějších dní octly zcela prázdné.
nyní do Asie dodává 10 mil. tun LNG ročně z ložiska Sachalin-2. Východní trhy pro něj v budoucnu budou mít stále větší význam, o čemž svědčí plány na výstavbu dalšího zkapalňovacího provozu ve Vladivostoku. Na Asii při své expanzi mimo Rusko spoléhá i soukromý těžař Novatek a státní ropný moloch Rosněfť, kteří se už delší dobu snaží zlomit monopol Gazpromu na vývoz plynu, což se jim s největší pravděpodobností podaří.
Rosněfť se spojila s americkým koncernem Mobil a zvažuje vybudování exportního terminálu za 15 mld. USD – buď na Sachalinu, či v Chabarovském kraji. Novatek plánuje ve spolupráci s francouzským koncernem těžit a vyvážet plyn z poloostrova Jamal (16,5 mil. tun ročně). Jejich společný podnik s názvem Jamal LNG vedl rozhovory s pěti evropskými odběrateli. Nyní se zdá, že dá přednost perspektivnějším asijským trhům, zejména Číně, Jižní Koreji a Japonsku. První dodávky by měly začít proudit v roce 2016.
Krom Ruska si na asijské zákazníky dělají zálusk těžaři ve Spojených státech a Austrálii. Americké úřady vydaly stavební povolení pro několik exportních terminálů na zkapalňování plynu a další se staví v Kanadě. Větší a rozmanitější nabídka by měla asijským státům postupem času dát při vyjednávání větší páky. Japonsko se takto snaží získat nejlepší nabídku při paralelních rozhovorech s Gazpromem, Rosněftí a Novatekem. Šance na větší sjednocení a koordinaci nákupů u zemí typu Japonska, Číny a Jižní Korey je však kvůli vzájemným politickým sporům velmi malá. Ostatně i Evropa, která by ke koordinaci teoreticky měla mít větší motivaci a méně překážek, má v otázkách plynu k jednotě ještě daleko.
(Zdroje: Kommersant, Bloomberg, RIA Novosti)