Po dvou letech příprav, odkladů a dohadování dnes začínají jednání o vytvoření zóny volného obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Snahu o těsnější propojení dvou největších hospodářských bloků na světě nakonec nevykolejila ani série skandálů kolem rozsáhlé odposlouchávací a monitorovací činnosti amerických tajných služeb v Evropě.
Motivačních faktorů k dosažení dohody je přehršel: od podpory exportérů přes přilákání nových investic po celkové oživení ekonomiky (zejména na evropské straně). Přínos pro obě strany by mohl být obrovský. USA a EU jsou si vzájemně největšími obchodními i investičními partnery. Bilance zahraničního obchodu se loni vyšplhala na 646 mld. USD. Dohoda by vytvořila dosud největší zónu volného obchodu, pod niž by spadala zhruba polovina světového HDP, 30 % globálního obchodu a 20 % globálních přímých zahraničních investic. Londýnský think tank Centre for Economic Policy Research odhadl, že eliminace cel, dovozních kvót a dalších obchodních a investičních bariér by po plné implementaci mohla posílit růst obou ekonomik o 100 mld. USD ročně.
V neposlední řadě jde při vyjednávání obchodní dohody EU-USA i o geopolitiku, zejména o snahu postavit se rostoucímu hospodářskému a politickému vlivu nastupujících asijských a latinskoamerických velmocí.
Brusel i Washington se po ztroskotání snah o průlom v roky trvajících globálních rozhovorech o snížení obchodních bariér v rámci Světové obchodní organizace (WTO) více zaměřují na bilaterální dohody (oba obchodní obři například vytvořili zónu volného obchodu s Jižní Koreou) a chtějí vyvinout tlak na zemi, která v jednáních chybí a která má s Evropou i Spojenými státy v obchodní oblasti řadu sporů: Čínu.
„Čína se musí rozhodnout, jestli se přizpůsobí normám mezinárodního obchodu, nebo jestli bude nadále mimo hlavní dění,“ tvrdí Michael Wessel z mezivládního americko-čínského výboru pro otázky ekonomiky a bezpečnosti. Podle něj by teď Peking mohl být začít nucen uzavírat bilaterální dohody, jež by mu umožnily uchovat si přístup na klíčové trhy.
Jádrem dohody o euroamerické zóně volného obchodu by neměla být ani tolik cla a kvóty, která jsou již na relativně nízké úrovni, ale spíš eliminace měkkých bariér: harmonizace předpisů, licenčních požadavků, uznání standardů, umožnění přístupu k veřejným zakázkám či omezení dotací. Evropané budou bezpochyby požadovat zrušení zásady Buy America, kdy jsou subvence pro nejrůznější infrastrukturní projekty ve Spojených státech podmiňovány koupí materiálu domácí provenience. Američané budou zase usilovat o zmírnění ochrany soukromí v EU pro své internetové giganty jako či .
Dosažení podobných ústupků je při jednání s rozvíjejícími se ekonomikami těžko představitelné. „Evropa a Spojené státy nebudou jen čekat na Čínu – posunou se kupředu,“ hodnotí možný dopad euroamerické dohody Myron Brilliant z americké obchodní komory.
Krom cílů vypadá nanejvýš ambiciózně i harmonogram rozhovorů. Američtí vyjednavači si po frustraci neplodného maratonu kol ve WTO chtějí být jistí úspěchem. Dohoda má být uzavřena rychle, pokud možno do konce roku 2014, kdy vyprší funkční období Evropské komise. „Nechceme trávit 10 let vyjednáváním o dobře známých bodech a nedobrat se výsledku,“ prohlásil šéf americké obchodní delegace Mike Froman. I největší optimisté však pochybují, že tak rozsáhlá dohoda s tolika spornými tématy může být uzavřena během 18 měsíců. Čínské vedení tak zatím s odpovědí spěchat nemusí.
Peking by mohl z dohody mezi EU a USA těžit. Urychlený růst dvou největších hospodářských bloků by zajisté pomohl čínskému vývozu, který se loni v případě EU a USA vyšplhal na 808 mld. USD. Washington si však také slibuje, že jednání s Bruselem přimějí Peking k větší vstřícnosti při dohadování se o čínsko-amerických obchodních a investičních tématech.
Administrativa prezidenta Baracka Obamy má v rukou další trumf: příští týden začne další kolo jednání zemí Transpacifického partnerství (TPP), ve kterém je krom Japonska a Spojených států i Kanada, Mexiko, Austrálie, Malajsie, Peru, Chile, Vietnam či Singapur. Dohoda o volném obchodu těchto zemí by měla na Čínu daleko větší dopad než euroamerická zóna. Podle bývalého představitele Světové banky Yukona Hanga by vytvoření zóny volného obchodu v rámci TPP odradilo firmy od exportu součástek mimo skupinu, což by mohlo ohrozit pozici Číny jako místa kompletace mobilů či dalších přístrojů, jejichž součásti pochází z různých zemí.
Taktika Washingtonu podle všeho přináší ovoce. Čína v poslední době zmírnila kritický postoj vůči TPP a začíná zvažovat výhody připojení se.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg, Reuters)