Singapur je na nejlepší cestě k tomu, aby se stal nejvýznamnějším centrem správy bohatství. Závratnou rychlost, s jakou se městský stát na důležité křižovatce obchodních cest Asie přibližuje dosud dominantnímu Švýcarsku, dokládá včerejší zpráva singapurské centrální banky (MAS). Podle ní se objem prostředků na účtech tamních bank a dalších finančních institucí loni meziročně zvýšil o 22 % na 1,63 bilionu USD.
Peníze spravované v Singapuru jsou nejčastěji investovány do aktiv v Asii. Zatímco v roce 2011 na asijskou destinaci připadalo 60 % všech prostředků, loni jejich podíl vzrostl na 70 %. Dařilo se také singapurským hedgeovým fondům. Jejich aktiva zaznamenala 8% růst na 77,5 mld. USD.
Zveřejněná čísla dokreslují silný trend, v jehož rámci asijská finanční centra – krom Singapuru hlavně Hongkong – postupně dohání konkurenci v Evropě, zejména Švýcarsko a Londýn. Pomáhá jim v tom bobtnající majetek asijských podnikatelů a korporací a také úpadek slávy evropských finančních center.
Důvod je nasnadě. Série skandálů kolem daňových úniků, doprovázená tlakem Evropské unie a Spojených států na prolomení či odkrytí velké části bankovního tajemství, pověsti Švýcarska značně uškodila. Pozornosti neunikla ani konta v daňových rájích typu nešťastného Kypru. Navíc se bohatství bude rostoucí měrou tvořit a koncentrovat v Asii. Singapur je tak přirozeným cílem pro movitou klientelu z Indie, Číny či Indonésie.
„Švýcarský model správy bohatství je pod silným tlakem. Pověst daňových rájů byla v posledních čtyřech letech těžce poškozena a rozvinuté ekonomiky zvyšují dohled nad přeshraničními bankovními operacemi,“ uvádí se ve zprávě konzultantské firmy WealthInsight. Ta před třemi měsíci odhadovala, že Singapur by se na Luzern, Curych a Ženevu mohl dotáhnout do roku 2020. Podle nedávno vydané zprávy PricewaterhouseCoopers, která počítá s rychlejšími tempy růstu, by k tomu mohlo dojít už za dva roky.
Pozice Švýcarska se podle výčtu hrubých čísel zdá být velmi silná. S majetkem ve správě v hodnotě 2,8 bilionu USD, z čehož 2,1 bilionu USD pochází ze zahraničí, je země jednoznačnou jedničkou. Na trhu úložišť bohatství, jehož velikost ve WealthInsight odhadli na 8,15 bilionu USD, má 34% podíl. Velká Británie podle dostupných statistik zaostává o pár stovek miliard USD.
Singapur se stává magnetem pro peníze kvůli své blízkosti k dynamickým ekonomikám jihovýchodní Asie, kde žije zhruba 600 milionů lidí. Zejména Indonésie, Thajsko a Malajsie jsou schopné přestát útlum globální ekonomiky a spoléhat se na solidní domácí poptávku. Podle statistik singapurské centrální banky pochází ze zahraničí 80 % prostředků spravovaných v domácích finančních institucích.
Bankéři také úspěch městského státu připisují snaze bohatých Číňanů diverzifikovat riziko a ukládat část majetku mimo Hongkong, kde se projevuje rostoucí vliv centrální vlády v Pekingu. Ta v minulosti v zacházení s multimiliardáři upadnuvšími v nemilost projevila pramalé slitování.
I Singapur se nicméně musí přizpůsobit době – a ta vyhlásila lítý boj daňovým únikům. V souladu se snahami skupiny zemí G20 město začalo zpřísňovat pravidla, která mají pomáhat vystopovat podezřelé finanční toky a zabraňovat ukrývání načerno vydělaných peněz v daňových rájích. Za napomáhání únikům mají být zanedlouho trestně odpovědné i banky.
Zatímco Singapur přizpůsobení se novým mravům zvládá bez problémů, o Švýcarsku se to vůbec říct nedá. "Povinnost absolutního mlčení" o klientech je součástí švýcarského práva od roku 1934. Tato tradice, sahající daleko do minulosti, pomáhala Švýcarsku prosperovat, zatímco se okolní země zbídačovaly válkami. Jenže kvůli hospodářskému úpadku, dluhové krizi a prázdným státním pokladnám se pozornost vlád v Evropě a USA čím dál víc upírá na ty, kteří se snaží placení daní vyhnout stůj co stůj, a tedy i na Švýcarsko.
Sebevědomím švýcarských bankéřů otřásla série skandálů a také tlak Bruselu a Washingtonu. Otto Bruderer, manažer nejstarší švýcarské banky Wegelin & Co., se u amerického soudu přiznal, že banka umožňovala bohatým americkým klientům vyhýbat se placení daní (1,2 mld. USD) s tím, že je to běžná praxe. Banka byla nakonec uzavřena a o několik týdnů později byly donuceny ke změně struktury další dvě prastaré soukromé finanční instituce: Lombard Odier a Pictet. Po dvou stech letech se vzdaly výsadního postavení a budou fungovat jako běžné banky, i když nemusí publikovat hospodářské výsledky. Vláda v Bernu byla také nucena souhlasit s tím, že bude poskytovat informace cizím vládám, když půjde o daňové úniky, aby se nedostala na černou listinu OECD.
(Zdroje: FT, CNBC, PwC, Bloomberg)