Podle nově zveřejněných dat Mezinárodního měnového fondu hrají australský a kanadský dolar stále významnější roli v oblasti rezervních měn. Ve srovnání s měnami jako americký dolar, euro, jen a libra je jejich celkový význam stále omezený – australský a kanadský dolar představují asi 3 % měnových rezerv, u kterých je známo jejich složení. Jejich podíl se ale mezi lety 2007 a 2012 ztrojnásobil. K jeho prudkému růstu došlo zejména po roce 2009. Tedy po zhoršení krize ve vyspělých zemích a zejména v Evropě.
Čím můžeme poptávku po netradičních měnách vysvětlit? Na první pohled se nabízí několik úvah. Předně může docházet k tomu, že rostoucí atraktivita kanadského a australského dolaru odráží skutečnost, že jde o komoditní měny. Kurz těchto měn má totiž překvapivě silný predikční potenciál ohledně vývoje globálních cen komodit. Někteří správci rezerv je tak mohou používat s cílem nepřímých investic do komodit. Aktiva denominovaná v jiných než tradičních rezervních měnách mohou také podle některých názorů nabízet vyšší výnosy, protože země, které tyto měny používají, nebyly natolik postiženy krizí. Třetí možností je to, že rostoucí popularita netradičních měn odráží změnu ve finančních a obchodních vazbách ve světové ekonomice. A nakonec tu může být vliv rizika, které souvisí s dluhem jednotlivých vyspělých zemí a nedostatkem globálních bezpečných aktiv. Austrálie i Kanada totiž patří mezi hrstku zemí, které si udržely rating AAA.
Podle naší studie může rostoucí atraktivitu kanadského a australského dolaru vysvětlit pouze poslední zmiňovaná možnost. Vyšší ceny komodit příčinou pravděpodobně nebudou, protože podíl těchto měn na rezervách začal prudce růst v době, kdy začala korekce cen komodit. Rozdíly ve výši sazeb se po zintenzivnění krize snížily, volatilita na měnových trzích naopak vzrostla. To atraktivitu kanadského a australského dolaru z hlediska carry trade strategií snížilo. A mezinárodní obchod s Austrálií a Kanadou se po vypuknutí krize nijak výrazně nezvýšil. Jejich měny tak zřejmě těží z obav z růstu rizika zemí používajících tradiční rezervní měny.
Zda bude růst oblíbenosti netradičních měn u správců měnových rezerv pokračovat, je v tuto chvíli nejasné. Jejich potenciál může omezovat nedostatečná hloubka a likvidita trhů, na kterých se obchodují. Atraktivitu kanadského a australského dolaru by mohl snížit i důvěryhodný plán fiskální konsolidace u vyspělých ekonomik používajících tradiční rezervní měny. V Evropě je v tomto ohledu klíčové překonání současné fragmentace finančních trhů, která podkopává roli eura jako druhé nejvýznamnější rezervní měny na světě.
Uvedené je výtahem z „What explains the recent rise in non-traditional reserve currencies?“, autory jsou Roland Beck a Arnaud Mehl.
(Zdroj: VOX)