Jako lidé jsme měli vždy problém s pochopením toho, že zatímco život pokračuje dál a dál, naše životy jednotlivců jsou konečné. Ještě horší je to s pochopením přirozeného životního cyklu firem či celých průmyslových center. Zabýváme se tak otázkami typu: Co můžeme udělat pro oživení Detroitu? Může BlackBarry najít nový smysl existence? Marketingový guru Theodore Levitt se tímto tématem zabýval už před půl stoletím. Podle něho mají společnosti vždy nějakou budoucnost, musí se ale snažit o kreativní odpověď na následující otázku: „Co vlastně děláme?“ Levitt se tak například snažil vysvětlit společnostem těžícím ropu, že ve skutečnosti podnikají v energetice. Některé z nich to zajímalo, nicméně po padesáti letech a několika neúspěšných pokusech stále většina z nich generuje většinu příjmů z ropy.
Lewitt nechápal, že klíčem k úspěchu není kreativní představivost, ale konkurenční výhoda. Ropné společnosti se tak mohly pokoušet o těžbu uhlí, neměly ale potřebné dovednosti. Příkladů máme více i z nedávné historie. Do popředí vystupuje třeba pokus Rona Johnsona o remodeling obchodů společnosti . Johnson dříve brilantním způsobem navrhl prodejny společnosti , cílové skupiny jsou ale u obou firem rozdílné, co se týče věku, příjmů a důvodu návštěvy obchodu. a ve skutečnosti nepodnikají ve stejné oblasti a výsledkem Johnsonovy snahy u první ze jmenovaných společností byla pohroma. Výhody, které měl Detroit před sto lety, už dnes výhodami nejsou. Přístup ke zdrojům, dopravní vazby a specializovaní dodavatelé mu dnes již konkurenční výhodu nepřinesou.
Když čelila úpadku svého podnikání v oblasti výroby počítačů, byla schopná najít nový smysl existence jako firma, která poskytuje služby. Podobné případy jsou ale výjimečné. Namísto nich můžeme často pozorovat, jak se roztáčí spirála pádu. Musíme se tak ptát, co by dnes mělo přilákat mladé schopné lidi do Detroitu či BlackBerry? Tento problém nevyřeší sny o tom, jak bude nalezen nový smysl existence. Civilizovanou alternativou bankrotu je často fúze a život pokračuje dál prostřednictvím našich potomků.
Autorem je John Kay.
(Zdroj: FT)