Je tomu už rok, co dvě hlavní centrální banky světa přišly se zásadními opatřeními, která značně zlepšila situaci na finančních trzích a především skrze ně pak pomohla i ekonomikám. První svou akci oznámila ECB. Spustila OMT, program neomezených nákupů dluhopisů na sekundárním trhu, podmíněný dohledem EU nad fiskální politikou dané země. O takové možnosti banka hovořila už dřív, ale k formálnímu spuštění došlo 6. září. O týden později pak americký Fed ohlásil třetí vlnu kvantitativního uvolňování. Tentokrát však nebyl stanoven celkový objem a nákupy aktiv s cílem zlepšit situaci na trhu práce měly pokračovat, dokud bude nutné.
Oba programy vedly k výraznému zlepšení na finančních trzích a nejde pouze o dluhopisy, na které byly primárně zaměřeny. Oba také nepřímo umožnily posílení ekonomik. V případě Fedu pomohla vyšší hodnota nemovitostí a akcií, která vedla k většímu pocitu bohatství a podpořila domácí spotřebu. V případě ECB šlo o stabilizaci dluhopisových trhů, která umožnila vládám zvolnit fiskální konsolidaci a méně tak ekonomiku dusit.
V obou případech se centrální banky pustily do hodně nestandardních akcí a musely odrážet kritiku. U Fedu kvůli neúčinnosti na reálnou ekonomiku, riziku inflace a bublin. U ECB kvůli možnému nelegálnímu financování vlád nebo narušení důvěryhodnosti. Evropská centrální banka je svým mandátem svázána více než Fed a musela ho tak patřičně široce vyložit - šla na to přes nápravu transmisních mechanismů.
Pokud budeme pokračovat do dalších detailů, bude už naopak narůstat počet rozdílů a vyplynou i důvody, proč program Fedu zřejmě bude postupně končit, zatímco ECB se o žádné změně ani náznakem nezmínila.
Evropská centrální banka se nakonec obešla bez faktického nákupu jediného dluhopisu pod novým programem. Dokonce má nyní na knihách o něco méně dluhopisů než před rokem. Není ničím tlačena, aby OMT měnila. Vedle tohoto programu v nedávné době podnikla i jiné věci - snížení úrokových sazeb a poskytnutí výhledu, že zůstanou nízko delší dobu.
Fed dluhopisy reálně nakupuje, takže při zotavení ekonomiky by výhledově bylo riziko pro inflaci reálné. Díky nákupům má Fed také výrazný vliv na globální trhy skrze uvolňování levné likvidity. ECB nikoli - dluhopisy nenakupuje a i kdyby, nákupy by sterilizovala. Vzhledem k tomu je tu i větší vliv zámořské měnové politiky na tu v eurozóně, než je tomu opačným směrem. Nejde samozřejmě o přímé ovlivňování. Spuštění třetího kola QE ale pomohlo ECB zklidnit trhy a naopak nyní jeho blížící se útlum tlačí výnosy vzhůru. ECB tím méně bude chtít svou politiku v blízké době zpřísňovat, byť by šlo o fakticky nepoužívaný program. Svou roli ve větším vlivu směrem z USA do Evropy má i předstih, který má americká ekonomika před tou evropskou.
Americký Fed tedy o něco dříve čelí problému, který je pro obě banky společný. Jde o návrat do normálního stavu bez mimořádných programů. Jeho správné provedení bude stejně důležité jako spuštění a udržování a bude od centrálních bank zřejmě vyžadovat ještě větší odvahu. Fed čelí problému závislosti finančních trhů a ekonomiky na měnovém stimulu, který může exit zpomalovat. Ještě větší výzva ale zřejmě čeká na ECB. Při omezení či odložení fiskální konsolidace v mnoha zemích eurozóny a po skončení přílivu levných peněz na trhy z USA může být zrušení OMT značným rizikem.