O přednostech a záporech obnovitelných zdrojů energie se hovoří již dlouhou dobu. Včetně toho, nakolik by se měly podporovat, jaké místo by měly zaujmout v energetické politice a jaký je jejich celkový efekt. U mnoha bodů se ale spoléháme na fakta, která již neplatí. Podívejme se na několik přetrvávajících mýtů, kterých se drží jak zastánci, tak odpůrci obnovitelných energií. Zaměříme se zejména na větrnou a sluneční energii, u kterých byl v minulých letech zaznamenán explozivní růst. Zároveň stojí v popředí zájmu politické debaty týkající se energetiky.
Mýtus číslo 1: Obnovitelné zdroje tvoří jen nevýznamnou část celkových zdrojů energie. Pokud se podíváme na „nové“ zdroje obnovitelných zdrojů v USA, pak uvedené tvrzení zhruba platí. Větrná energie tvoří asi 5 % kapacit a ve srovnání s uhlím se z ní vyrobí přibližně pětina elektrické energie. Jestliže však započítáme vodní elektrárny, stoupne podíl obnovitelných zdrojů na 14 % celkové produkce elektrické energie. Pro srovnání: Celkový podíl jaderných elektráren dosahuje asi 19 %.
Nesmíme zapomínat ani na to, že odvětví výroby elektrické energie je v USA druhé největší na světě a co se týče kapacit, představuje asi 20 % kapacit globálních. Pokud z toho představuje větrná energie 5 %, je to hodně. Spojené státy z tohoto zdroje generují více elektřiny, než se vyrábí v Austrálii či Saúdské Arábii. A asi polovinu toho, co se vyrábí ve Francii či Brazílii. Samozřejmě, že vítr nefouká vždy a větrné elektrárny celkem využívají asi polovinu své potenciální kapacity. I tak je ale jejich celková produkce v globálním měřítku významná.
Mýtus číslo 2: Obnovitelné energie mohou nahradit všechna fosilní paliva. Jde o druhý extrém, kdy někteří zastánci obnovitelných energií vidí budoucnost tak, že budeme využívat pouze tyto zdroje. Posun k jejich výhradnímu využívání je možná technicky možný, čelíme však řadě překážek. Například podle National Renewable Energy Laboratory by USA mohly v roce 2050 vyrábět 80 % z obnovitelných zdrojů, ale po několik desetiletí by každý rok musely být instalovány nové kapacity ve výši 20 000 – 40 000 MW. Problém by spočíval zejména v tom, kam tyto kapacity umístit. K tomu se přidávají vysoké počáteční výdaje a problémy s cenami elektrické energie. V oblastech, kde by kapacitu tvořily převážně obnovitelné zdroje, by totiž ceny elektřiny mohly klesat až k nule. To by však obratem komplikovalo investice do kapacit nových. Navíc by musela být duplikována přenosová soustava a není jasné, kdo by měl takovou investici financovat.
Mýtus číslo 3: Energie z obnovitelných zdrojů je příliš drahá. Podle studie z Journal of Environmental Studies and Sciences dosahuje náklad na výrobu 1 kWh z uhelných zdrojů asi 3 centy, z plynové elektrárny 6,2 centu, z větrné elektrárny 8 centů a ze solární 13,3 centu. Jsou tu ale dva problémy. Náklady velmi rychle klesají, příčinou je hlavně technologický pokrok. V některých oblastech tak už dnes vyrábějí větrné elektrárny elektřinu téměř za 2 centy za kWh. A je tu i otázka nákladů, které sice vytvářejí uhelné elektrárny ve formě znečištění, přímo se ovšem nikde neobjevují. Pokud by tomu tak bylo, uhlí by nebylo na pozici nejlevnějšího zdroje energie.
Mýtus číslo 4: Nestálost ničí obnovitelné zdroje. Slunce nesvítí stále, vítr nefouká každý den. Tyto zdroje tak vyžadují zdroje záložní a představují výzvu pro správce přenosové soustavy. S rozšiřováním větrných farem se ale problém lokální proměnlivosti počasí zmenšuje. Klíčem k překonání těchto komplikací je právě jejich větší počet, jednotlivé farmy mohou mít volatilní produkci. Pokud se jich ale nalézá více na rozlehlé oblasti, celková volatilita klesá. Příkladem je Texas. Před čtyřmi roky tam nebylo využito 17 % elektrické energie generované z větrných elektráren. V roce 2012, kdy byl počet větrných farem větší a proběhly investice do přenosových kapacit, už ale podíl nevyužité energie klesl na 4 %.
Mýtus číslo 5: Levný zemní plyn je nepřítelem obnovitelných energií. Boom v těžbě plynu vede mnohé k závěru, že to bude mít negativní dopad na obnovitelné zdroje. Nejde ale o konkurenční produkci, jsou to substituty. Oba zdroje mohou růst dohromady, což ukazuje současný trend. Výsledkem je vyrovnané portfolio kapacit, kdy obnovitelné zdroje představují i zajištění proti možnému růstu cen plynu v budoucnu.
Mýtus číslo 6: Obnovitelné zdroje vytvářejí miliony pracovních míst. Prezident Obama v roce 2008 sliboval, že investice do čistých energií vytvoří pět milionů „zelených“ pracovních míst. K tomu nedošlo, i když je poměrně těžké určit, co takovým pracovním místem vlastně je. Podíváme-li se přímo na výrobu větrné energie, pak v tomto odvětví je nyní zaměstnáno přibližně 81 000 lidí, u solárních elektráren asi 119 000 lidí. Od roku 2008 přitom k žádnému výraznému růstu nedošlo.
Zdroj: WSJ