Je to už pár let, co jsem poprvé zjistil, že i v mém okolí se pohybují lidé, kteří věří v tzv. chemtrails. Do té doby jsem neměl ponětí o tom, že něco takového „existuje“. Pokud jste ve stejném stavu jako já tenkrát, tak jde o to, že kondenzační stopy za letadly jsou považovány za záměrně vypouštěné chemické látky. Verzí toho, kdo a proč tyto látky vypouští, je pravděpodobně hodně. Vždy jsou tu ale nějací zlí „oni“ chtějí poškodit „nás“. Za „oni“ si můžeme dosadit vládu, vlády, imperialisty, židy, Američany, armádu .... Ti nás chtějí úplně vyhladit, zmenšit náš počet, či nás alespoň zdravotně oslabit.
Proč se zde k tomuto tématu vůbec obracím? Protože chemtrails nejsou jádrem věci, ale pouhým symptomem. Petr Dvořák, mluvčí ČHMÚ, v rozhovoru pro HN vykresluje chemtrail problematiku následovně: „Zvláště v poslední době jsme zavaleni dopisy a e-maily vystrašených lidí. Snažíme se jim tento omyl vyvracet, většinou však marně ... jde o nepochopitelnou fámu a mýtus, který je rozšířen po celém světě ... bludy se dostaly divákům pod kůži natolik, že jsme byli v diskusi - když jsme fámě oponovali - obviněni ze spolčení s tajnými službami ... jakkoliv se tedy snažíme, na určitou skupinu lidí to nezabírá ... někdy je mi z toho až smutno ... je to ale těžká diskuse, při níž držíte v ruce jablko a váš protějšek říká, že jde o traktor.
S meteorology poměrně soucítím pokaždé, když slyším „fundovanou“ kritiku jejich předpovědí. Je to s nimi totiž úplně stejné, jako s trhy. Všichni chtějí nějakou předpověď, i když všichni snad vědí, že relativně spolehlivé jsou jen u velmi krátkého výhledu. Pokud si pak někdo dá tu práci a vymyslí ten nejpravděpodobnější scénář delšího vývoje, jsou všichni překvapeni tím, že se kvůli obrovské nejistotě jen málokdy vyplní. Pan Dvořák pak ve mě rozezněl strunu ještě silnějšího souznění, protože jeho pocity marnosti jsem dlouhou dobu měl také. Netýkaly se projekcí, ani chemtrails, ale ekonomie samotné. Tedy toho, že i v této oblasti někomu prostě nelze vyvrátit jeho příliš exotické názory. A není to proto, že by byl nechápavý.
Pan Dvořák použil přirovnání s jablkem a traktorem, já používám trpaslíka: Mohu s někým sedět v místnosti a donekonečna se s ním bavit o tom, že pod stolem je trpaslík. Já budu tvrdit, že tam není. On že tam stoprocentně je. Já na to, že trpaslíci neexistují, on na to, že jejich existence je záměrně zamlčována globálním komplotem. Na této úrovni je nemožné spor vyřešit, nanejvýše budu pasován na člena komplotu. Navrhuji proto, abychom se pod stůl podívali. Vše v tu chvíli stojí a padá s tím, zda se můj názorový oponent chce podívat. Může se to zdát jako triviální tvrzení, ale není. Někteří z nás se totiž nechtějí podívat a budou se tomu všemožně bránit. Motivace může být různá. Strach, že se budu muset vzdát něčeho, čeho se držím už hodně dlouho. Touha být zajímavý – v určitém okruhu lidí mě tmářské teorie okamžitě pasují do pozice „toho, který ví“. A podobně. Přiveď koně k vodě, ale pít ho nedonutíš.
Můžeme namítnout, že je hodně problémů, u kterých se nelze jednoduše podívat. Ty ekonomické mezi ně dokonce patří velmi často. Lze ale minimálně šáhnout rukou pod stůl a absenci trpaslíka ověřit takto. A chemtrails mě vedou k názoru, že problém není v tom, že by se nešlo dívat přímo, či alespoň šáhnout. Pro příklad zůstanu u svého oblíbeného neexistujícího a přesto ve všech pádech skloňovaného „tištění peněz“ vedoucího k neexistující hypersupermegainflaci. Jak jsem shodou okolností psal minule, namísto toho probíhá následující: Výměna aktiv se soukromým sektorem, kdy mu centrální banka dává aktiva krytá aktivy získanými od soukromého sektoru. I kdyby to ale bylo ještě mnohem, mnohem jednodušší, stále by to zůstalo „ekotrailem“. Může být pravdou, že „deset ekonomů dá na jednu otázku deset různých odpovědí (a jedenáct, pokud je mezi nimi Keynes)“. Ale ani jeden z nich (snad) nebude věřit v ekotraily.
Čtenář by mi také mohl namítnout, že každý má právo na svůj názor a pokud chce někdo věřit tomu, že pod stolem jsou trpaslíci, ať tomu věří. A měl by pravdu. Tento můj článek je možná i důkazem mé iracionality, protože sám tvrdím, že ti, co se podívat nechtějí, se prostě nepodívají. Důvod, proč ho píši, je jediný. Různé „...traily“ jsou totiž vážným problémem ve chvíli, kdy se celá společnost začne pod vlivem tmářství rozhodovat tak, jako kdyby pod stoly trpaslíci skutečně byli.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie a jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.