svým klientům v pobaltských státech umožnil nakládat podle libosti s plynem od něj dovezeným. Ruský plynárenský gigant tak vyplnil jeden z požadavků EU, která trvá na tom, aby v zájmu liberalizace mohli odběratelé nakoupený plyn vyvážet do třetích zemí. Teoreticky je tato praktika možná už několik let, ale teprve letos, s dokončením modernizace plynovodu mezi Litvou a Lotyšskem, je vývoz z jednoho státu do druhého možný i fyzicky. Litva, která je s Gazpromem dlouhodobě na kordy a surovinu od něj odebírá velmi draho, teď může dovážet větší množství levnějšího plynu ze sousedního Lotyšska. To ale příliš plynu nazbyt nemá. Reexport z Pobaltí do dalších evropských zemí navíc zatím také možný není.
O zrušení zákazu reexportu plynu pro Pobaltí informoval litevský deník Verslo zinios. Zprávu posléze listu Kommersant potvrdili představitelé hlavních importérů ruského plynu v Litvě (Lietuvos dujos) i v Lotyšsku (Latvijas Gaze). Omezení prý bylo odstraněno „před několika lety“. Třímilionová Litva loni od Gazpromu odebrala 3,1 mld. m3 plynu, o třetinu menší Lotyšsko dovezlo 1,1 mld. m3, což jsou pro , který těží kolem 450 mld. m3 ročně, nicotné objemy.
Klauzule o zákazu reexportu, donedávna stálice všech dlouhodobých kontraktů Gazpromu s evropskými zákazníky, je zpochybňována Evropskou komisí. Brusel vede boj za liberalizaci unijního trhu s plynem a v této souvislosti vyšetřuje kvůli podezření ze zneužívání dominantní pozice ve střední a východní Evropě. Litva patří ke státům, z jejichž iniciativy antimonopolní vyšetřování začalo. Podle bruselských úředníků nemožnost opětovného vývozu nakoupeného plynu přispívá k fragmentaci evropského trhu, což vyhovuje dodavatelům s monopolním či téměř monopolním postavením na jednotlivých národních trzích, a to je přesně případ Gazpromu.
Jenže problémem Pobaltí je spíš nedostatečně rozvinutá a málo propojená plynovodní síť, která je navíc téměř izolovaná od zbytku Evropy. Litva se teprve loni dohodla se sousedním Polskem na stavbě interkonektoru, jehož spuštění je plánováno na rok 2018. Taktéž hodlá v přístavu Klajpeda příští rok dokončit terminál na příjem zkapalněného plynu (LNG). Lotyšsko zvažuje stavbu vlastního LNG terminálu v Rize. Litva s Lotyšskem mohou nyní teoreticky obchodovat mezi sebou – v červnu bylo dokončeno modernizované spojení s oboustranným tokem o kapacitě 2,3 mld. m3 ročně.
V roce 2011 si Lotyši a Estonci od Gazpromu vymohli slevu na dodávky ve výši 15 %. Vzpurní Litevci nedostali nic. Podle účetních výkazů ruského molocha za 2Q13 činila průměrná cena dodávek do Pobaltí 477 USD za 1000 m3; z nich polovina připadla na Litvu. Na základě těchto údajů lze cenu pro Litevce odhadnout na 520 USD za 1000 m3, což je pravděpodobně nejvyšší tarif Gazpromu v EU. Ke spolupráci ochotnější Lotyši a Estonci mohli plyn dostávat po 440 USD za 1000 m3.
Představitelé lotyšského dovozce plynu potvrzují, že rozhovory o dodávkách do Litvy se vedou, ale extra velký zájem o ně není. Strany se nemohou dohodnout na přijatelné ceně a také obří lotyšský zásobník v Inčukalnsu, z něhož je plyn v době zvýšené sezónní spotřeby rozváděn i do Estonska a Pskovské oblasti v Rusku, je podle svého provozovatele z 90 % vytížen, takže mu příliš přebytečné kapacity na export do Litvy nezbývá. Podle zdrojů na trhu se také vláda ve Vilniusu nestaví vůči importu z Lotyšska s velkým nadšením, jelikož se z jejího pohledu pořád jedná o nežádoucí ruskou surovinu. Orientuje se spíš na možnost dovozu plynu z úplně jiných zdrojů přes Klajpedu, která by mohla s kapacitou 1 mld. m3 ročně začít fungovat už příští rok.
(Zdroje: Kommersant, RIA Novosti, Eurasia Daily Monitor)