Jako kdyby veřejně propíraných kontroverzních témat mezi Berlínem a Washingtonem nebylo dost. Spojené státy se ve včera vydané zprávě neobvykle ostrým tónem opřely do německé hospodářské politiky, která prý vysává evropské sousedy a škodí světové ekonomice. Němci se obratem ohradili.
Americkému ministerstvu financí, které hodnotící zprávu vydává každých šest měsíců, vadí zejména německá exportní orientace, jejíž vinou je prý zotavení eurozóny tak mdlé. Německo tak na stupnici kritizovaných zemí předstihlo Čínu, která je tradičním cílem kvůli údajnému podhodnocování měny, i Japonsko, jež začalo svoji měnu radikálně stlačovat před rokem. Trojice pranýřovaných je v žebříčku největších ekonomik světa hned za Spojenými státy – na druhém až čtvrtém místě.
Zaměřením se na Německo, hospodářského i politického hegemona eurozóny, se administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy výrazně odklání od původního kurzu vůči jednomu ze svých nejdůležitějších spojenců. Washington se od prvopočátků evropské dluhové krize v roce 2010 často vyhýbal veřejné ostrakizaci Berlína, jemuž připadla v boji za záchranu eurozóny klíčová role. Obama a jeho poradci se ve snaze o usměrnění německých partnerů spoléhali na důvěrné komunikační kanály.
„Pomalý růst domácí poptávky v Německu a jeho závislost na exportech narušily vyrovnávání nerovnovah v době, kdy se mnoho jiných členů eurozóny octlo pod vážným tlakem na omezení poptávky i importů,“ uvádí se ve zprávě s tím, že výsledkem jsou deflační tendence (tlak na pokles platů i cen) v eurozóně i ve světové ekonomice. Dokument také výmluvně poukazuje na skutečnost, že v čistém vývozu zboží, služeb a kapitálu Německo loni předčilo Čínu.
Mluvčí německého ministerstva financí prohlásil, že mezinárodní organizace, včetně Mezinárodního měnového fondu (MMF), Organizace pro spolupráci a rozvoj (OECD) i Evropská komise, hodnotí německou hospodářskou politiku příznivě. Německý růst prý žene silná domácí poptávka. MMF, který sídlí ve Washingtonu a na nějž mají největší vliv právě Američané, však pravidelně Berlín vyzývá k podpoře domácí poptávky s tím, že velkého obchodního přebytku země dosahuje na úkor jižních sousedů.
Podle některých pozorovatelů je americká kritika, vyjádřená ve zprávě tradičně se věnující měnovým záležitostem, bezzubým pokusem ovlivnit hospodářskou politiku významného obchodního partnera. Povaha výtek je dobře známá a byla americkými zástupci v posledních letech opakovaně tlumočena. Za neobvyklou je považována pouze nová forma vzkazu.
Deník Wall Street Journal (WSJ) si všímá toho, že euro od začátku roku díky postupnému oživení v Evropě posílilo o 4 % a že na dolar naopak dolehly signály pokračování stimulačních nákupů Fedu. Silnější euro pomáhá americké ekonomice, jelikož zvýhodňuje tamní exportéry vůči evropské konkurenci. Američtí představitelé mají podle WSJ větší obavu z dlouhodobého dopadu německé hospodářské politiky. Jelikož Berlín prakticky diktuje kurz zbytku eurozóny, Washington by se chtěl vyhnout scénáři, kdy na export začne spoléhat celý eurový blok.
Podle Jacoba Kirkegaarda z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii je zpráva načasována tak, aby ovlivnila vyjednávání o vzniku německé koalice a její hospodářské agendě. Snahy o sestavení koaličního kabinetu a programového prohlášení v Berlíně trvají už přes měsíc. Parlamentní volby se v Německu uskutečnily na konci září.
To tuší i německá strana, která se obratem ohradila. Konzervativci Angely Merkelové i SPD dali najevo, že Německo hodlá i nadále usilovat o co nejvyšší konkurenceschopnost na zahraničních trzích. "Vždy jsme byli silnou exportní zemí a jsme na to hrdí," řekla agentuře Reuters Ilse Aignerová, která jedná za CDU-CSU v koaličních rozhovorech o ekonomických otázkách. Její protějšek z SPD Hubertus Heil nicméně prohlásil, že Německo si musí být vědomo své "povinnosti" posílit domácí poptávku. Podle něj to znamená prosazovat růst mezd a podněcovat k domácím investicím.
Německo v letech po sjednocení v roce 1990 získalo nálepku "nemocného muže Evropy". V dalších desetiletích se jí zbavilo zvyšováním konkurenceschopnosti, hlavně pomocí omezení růstu mezd. Nyní jeho ekonomika vysoce vyčnívá nad ostatními zeměmi eurozóny. Berlín se ale po globální finanční krizi a v době dluhové krize eurozóny ocitl pod tlakem na stimulaci domácí poptávky, tak, aby nasávala více dovozu, a pomáhala tím ekonomikám zbytku měnové unie.
(Zdroje: WSJ, Reuters, čtk)