Dalo se asi čekat, že zastánci utažené politiky budou brát za důkaz svého vítězství sebemenší náznak toho, že se ekonomika eurozóny zlepšuje. Wolfgang Schäuble ale moje očekávání přece jen překonal. Ve Financial Times totiž požaduje úplné zadostiučinění poté, co se dostavilo jedno jediné čtvrtletí růstu. Nezapomínejme hlavně na to, že na trhu práce vypadá situace následovně (plnou čarou vývoj zaměstnanosti v eurozóně, přerušovanou v EU):
Pokud někdo tvrdí, že jde o obrázek úspěšných příprav na strukturální reformy, vyžaduje to od něj notnou dávku troufalosti. Co všechna ta zničená pracovní místa a někdy dokonce i životy? Co miliony mladých Evropanů, kteří stále nemohou ani doufat v to, že získají slušnou práci? Z pohledu ekonoma je pozoruhodné zejména Schäubleho tvrzení, že Evropa jde cestou, kterou ukázalo Švédsko na počátku 90. let a Asie na jejich konci. Jejich politika totiž zahrnovala i velké oslabení měnového kurzu. Nešly tedy cestou mučivé vnitřní devalvace, ke které by mělo docházet na periferii eurozóny. Jak jsem už několikrát upozorňoval, asijské ekonomiky dosáhly rychlého oživení, zatímco Evropa prochází nekonečnou depresí.
Musíme si uvědomit, že v tomto okamžiku již nejde pouze o ideologii, ega a kariéry, které jsou v sázce. Důkazy totiž ukazují, že zastánci utahování udělali hroznou chybu a zruinovali životy milionů lidí. Nikdy to nepřiznají a budou se vrhat po všem, co se jim hodí jako argument, tvrdí na svém blogu Paul Krugman. A přidává i úvahu týkající se Francie:
O jedné výhodě Francie se málo mluví. Představuje ji demografický vývoj a relativně vysoká míra porodnosti. Francie by tak za čas měla předstihnout Německo a stát se největší ekonomikou kontinentální Evropy. Ukazují to i projekce francouzské OFCE, které shrnují následující grafy očekávaného vývoje populace v Německu a Francii a očekávaného produktu v těchto dvou zemích. Německo by si mělo užít svou hegemonii, dokud ještě trvá. Budoucnost Evropy bude možná patřit Francii.
(Zdroj: Blog Paula Krugmana)