Během léta došlo k poklesu čínské poptávky po komoditách, nyní ale dovozy ropy, mědi a železné rudy opět oživují. Právě komodity jsou významným faktorem, který ovlivňuje vztahy Číny s Afrikou. V roce 2012 se objem jejich vzájemného obchodu vyšplhal na 198 miliard dolarů, nejvyšší podíl na něm má obchod s Jižní Afrikou a Angolou. Jde sice stále jen o 5 % celkového obchodu Číny, ale například čínské přímé investice do afrických zemí vzrostly v roce 2012 o 34 % na 21,7 miliardy dolarů.
Čínský hlad po energiích je i přes zpomalení růstu ekonomiky stále obrovský. Dnes čínská poptávka tvoří asi 25 % globální poptávky po komoditách, Afrika má zase asi 10 % světových zásob ropy, mezi 40 – 85 % zásob zlata a platiny. Čína v roce 2012 pokryla 70 % své spotřeby železné rudy dovozy, třetím největším dodavatelem byla Jižní Afrika. U ropy se Čína musela na dovozy spolehnout u 60 % své spotřeby. V roce 2001 to přitom bylo jen u 30 %. Afrika je tedy pro ni, co se týče komodit, vrcholně důležitá, přesto se však objevují náznaky toho, že aktivity Číny budou na tomto kontinentu sílit i v jiných oblastech. Obrázek ukazuje výši vzájemného obchodu mezi Čínou a jednotlivými africkými zeměmi v roce 2012:
Vedle komodit začíná Afrika poskytovat i stále atraktivnější trh pro výrobky. V roce 2010 tvořila asi 18 % čínských exportů na tento kontinent textilní produkce, v roce 2006 to bylo 25 %. Vývozy se tedy pohybují směrem od produkce náročné na práci. Strojírenská produkce tak v roce 2012 dosáhla 29% podílu na celkových čínských vývozech do Afriky. Ty se tak pohybují směrem k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou. Čínské výrobní firmy také stále více využívají místní pracovní sílu. Mzdové náklady v Číně totiž rostou a význam Afriky v této oblasti tak v budoucnu pravděpodobně dále poroste. Patrné je stále více i to, že na významu klesá aktivita ze strany čínských státem vlastněných firem a naopak rostou investice ze strany soukromého sektoru. Ten tak v roce 2011 zajistil 45 % přímých čínských investic v Africe.
Čína může svým postupem v Africe uspíšit přenos znalostí a technologií, klíčovým prvkem její strategie jsou i infrastrukturní projekty. Ty často představují nezbytnou součást těžby surovin. Na druhou stranu je ale pravděpodobné, že čínské státem vlastněné firmy budou muset v budoucnu pečlivěji vážit finanční podmínky jednotlivých projektů a jejich návratnost. Investiční projekty v Africe jsou svou povahou dlouhodobé a technicky a finančně náročné. Čína má prostředky na jejich uskutečnění. Její vyšší aktivita v tomto regionu je jednak příležitostí pro ni, ale i pro rozvoj Afriky samotné.
Zdroj: