V Saúdské Arábii nejsou místní moc zvyklí pracovat. Proč taky? Stát těží 10 milionů barelů ropy denně, roční výnosy z jejího exportu šplhají do stovek miliard dolarů a na zbrojní výdaje si královská rodina Saúdů může dovolit vydat 8 % HDP, poměrově dvakrát tolik co Spojené státy.
Jenže nic na světě netrvá věčně, ani ropná extáze. Rychle rostoucí populaci 28 milionů lidí, z nichž polovině je méně než 25 let, nebude možno donekonečna uplácet štědrou státní podporou a nazpět očekávat loajalitu vůči vládnoucí dynastii.
Ta během arabského jara dostala pořádný strach a plácla se přes kapsu ještě víc než dřív. Krom výrazného zvýšení platů státním zaměstnancům byl ohlášen stimulační investiční program v hodnotě 130 mld. USD. Rijád si navíc může dovolit financovat miliardovými částkami povstalce v Sýrii, armádní kliku v Egyptě a vlády v Libanonu, Jemenu a Bahrajnu. Posledně jmenované dokonce v březnu 2011 přijely saúdskoarabské jednotky v počtu tisícovky mužů poskytnout bratrskou pomoc, která se nakonec i díky vyhlášení stanného práva ukázala být efektivní. Zahraniční intervence mají v zásadě jeden cíl: aby v nestabilitou stižených zemích nezískali převahu klerikové-revolucionáři z Íránu.
Růst výdajů vyvolal podobný růst závislosti jako v Rusku. Americká banka Merrill Lynch odhaduje, že cena ropy, při které bude saúdskoarabský rozpočet vyrovnaný, vzrostla na 85 USD za barel. V Rusku, kde tato hranice před deseti lety nepřesahovala 30 USD, nyní činí víc než 100 USD za barel.
Mezitím se saúdskoarabská nezaměstnanost mladých vyšplhala na 30 %. Oficiální míra nezaměstnanosti v ekonomice jako celku podle vládních údajů loni klesla na 11,7 %, avšak ekonomové odhadují, že 40 % obyvatelstva v produktivním věku nepracuje. Zhruba 41 % všech nových pracovních míst od roku 2011 vzniklo ve veřejném sektoru, na soukromý sektor mimo ropu připadlo jen 5,5 %.
Po letech spoléhání se na levnou pracovní sílu migrantů vláda otočila a snaží se podpořit zaměstnávání domácí populace. K tomu byly představeny radikální reformy trhu práce, které zavádí sestupnou škálu pokut pro společnosti dávající práci cizincům. Připravuje se také zvýšení minimální mzdy pro místní obyvatele o třetinu a odměňování společností, které zvyšují platy. Nedávný plošný zátah na nelegální migranty vyústil v exodus zhruba jednoho milionu lidí, zatímco další tři miliony migrantů svůj pobyt v zemi zlegalizovaly. Opatření začínají mít kýžený efekt. Zaměstnanost místních v soukromém sektoru vzrostla z 11 % v roce 2011 na loňských 16 %.
Firmy, kterým se předtím dařilo odvracet pokusy o změnu zavedených pořádků, si teď stěžují na dodatečné náklady nové legislativy. Nejzávažněji byl postižen stavební sektor. Řada nedokončených developerských projektů zeje prázdnotou a expanzivní plány maloobchodních řetězců se dostaly do skluzu. Předmětem stížností je i pomalý postup reformy vzdělání. K uplatnění v soukromé sféře lidem chybí kvalifikace a práci, kterou považují za podřadnou, z principu brát nechtějí.
Krom pracovního trhu se vláda bude muset vypořádat se zkostnatělým systémem dotování energií a paliv. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že těžba ropy z břidlicových ložisek Spojené státy do dvou let posune před Saúdskou Arábii i Rusko. Do toho působí láce dotovaného saúdského benzínu, která nadměrně stimuluje domácí poptávku. Ta už teď z produkce ropy ukrajuje 24 %. Při zachování stávajícího trendu bude muset království do roku 2027 začít ropu dovážet.
Podle analytiků bude královská dynastie k reformám přinucena, i když populistický král Abduláh, jemuž je přes 90 let, se výdobytků rentiérského státu bude chtít držet co nejdéle. Korunní princ Salman, následník trůnu, je na tom zdravotně špatně, takže zemi v následujících letech čeká nejistý proces předávání moci, možná mladší generaci vládců, kteří by mohli být citlivější vůči požadavkům moderní doby. „Čas pomalu dochází, peníze na tyhle problémy donekonečna házet nelze,“ tvrdí nejmenovaný západní diplomat.
(Zdroje: FT, Reuters)