Evropa, USA, Japonsko - není deflace jako deflace

Podle řady názorů dnes vyspělý svět čelí hrozbě deflace, která poškozuje ekonomiku a měla by být odvrácena makroekonomickou stimulací. Podobné zobecňující názory jsou ale zavádějící a mohou vést i ke špatně nastavené politice. Obavy z deflace v USA jsou přehnané. Nominální produkt v této ekonomice zrychluje, situace na trhu práce se zlepšuje a pravděpodobnost deflace je v podstatě nulová. Je naopak vysoce pravděpodobné, že jádrová inflace už dosáhla svého dna a v následujících dvou letech mírně poroste. Většinou se ignoruje to, že velká část současné dezinflace v USA má původ v technologických inovacích, které zvedají potenciál ekonomiky. Jde o velmi rozdílný případ od situace, kdy ekonomika trpí nedostatečnou poptávkou.

Evropa na rozdíl od Spojených států trpí pomalým růstem a zotavuje se z krize. Zde je nepravděpodobnější, že inflace zůstane velmi nízko a bude se pohybovat u nuly. Existuje přibližně 20% pravděpodobnost toho, že tato ekonomika se dokonce dostane do mírné deflace. Správná politika musí odrážet potřebu reforem na straně jedné a obavy z deflace na straně druhé.

Rozdílná situace panuje i v Japonsku. Země dvě desetiletí bojovala s deflačními tlaky a její problémy odrážejí špatně nastavenou politiku, která vedla k útlumu poptávky a ekonomické aktivity. Abého vláda se snaží o změnu očekávání, úspěch bude dán tím, zda se centrální bance podaří svou agresivní stimulací generovat udržitelný růst výdajů. Tuto stimulaci ale musí doprovázet reformy, které vyřeší strukturální problémy a zvýší potenciální růst. Doposud k nim nedošlo a podle mého názoru zůstane letos jádrová inflace nad 1 %, ale pod 2 %, která si vláda stanovila jako svůj cíl.

Ohledně vývoje v Evropě je nutné dodat, že ECB by neměla uplatnit stejně agresivní politiku jako centrální banky v Japonsku a USA. Výzvy, kterým Evropa čelí, jsou reálného, ne monetárního rázu. Politika ECB je již v tuto chvíli akomodační, její hlavní sazba je v reálném vyjádření negativní, finanční systém má dostatek likvidity. Nezamýšlené důsledky kvantitativního uvolňování by byly vysoké. Vlády některých zemí by jej mohly vnímat jako signál k odložení potřebných reforem. Soukromý sektor by na jeho základě mohl změnit své chování v oblasti mezd, což by zbrzdilo nutný posun reálných mezd. Nízká inflace či dokonce krátkodobá deflace by byly nejlepší (i když bolestivou) cestou k odstranění dřívějších excesů.

Uvedené je výtahem z „Clarifying the debate about deflation concerns“, autorem je Mickey Levy.

(Zdroj: VOX)