Proč je euro tak silné? Důvodů je několik, ale poslední data z měnových trhů potvrzují, že významným faktorem jsou nákupy ze strany centrálních bank. Podíl eura na globálních rezervách prudce klesl v době, kdy byl osud této měny nejasný. Nyní už ale třetím čtvrtletím v řadě opět roste, jak ukazují poslední čísla od Mezinárodního měnového fondu. Mezi třetím a čtvrtým čtvrtletím minulého roku se tak podíl eura zvýšil z 24,1 % na 24,5 %. Podíl dolaru, který je stále dominantní měnou, klesl z 61,7 % na 61,2 %. Tato čísla jsou přitom v souladu s daty, která ukazují na slabší poptávku po amerických vládních dluhopisech.
Analytička Anezka Christovova ovšem poukazuje na to, že podobná data nejsou bezchybná. Nelze je totiž upravit o změny cen aktiv a postrádají rozdělení čínských rezerv. Čínské nákupy měn jsou sice jedněmi z nejvýznamnějších na světě, tato země však neposkytuje Mezinárodnímu měnovému fondu data týkající se jejich struktury, ale pouze celkový objem. Analytici se přitom domnívají, že právě Čína v poslední době nakupuje eura ve snaze odradit spekulanty od sázek na neustálé posilování čínské měny.
Změny v investiční strategii správců devizových rezerv bývají obvykle jen postupné. I tak ale mohou mít velký dopad na měnové trhy. Centrální banky, které hledají alternativy k tradičním rezervním měnám, například v minulosti vyvolaly posílení australského a kanadského dolaru. Jedním z překvapení, které vidíme z posledních dat, je to, že centrální banky se těchto měn nezbavují ani v situaci, kdy dochází k jejich prudkému propadu.
Očekává se, že vliv centrálních bank na měnové trhy bude klesat s tím, jak bude zvolňovat tempo akumulace rezerv. Poslední čísla od MMF ale ukazují, že růst rezerv se drží na úrovni pětiletého průměru. Ve vyspělých ekonomikách ke změně rezerv v podstatě nedochází, na straně rozvíjejících se ekonomik představuje rozhodující sílu Čína. Euro se i přes popsaný vývoj drží stále zpátky – jeho podíl na rezervách je daleko od úrovní zaznamenaných před krizí. Platí to zejména o rozvíjejících se ekonomikách a právě další nákupy jejich centrálních bank by mohly i nadále držet kurz eura na silných úrovních.
Je uvedené problémem pro šéfa ECB Maria Draghiho? Ten minulý uvedl, že kurz eura představuje stále významnější faktor, který ovlivňuje monetární politiku v eurozóně. Pokud tomu tak skutečně je, navrhuje Jeffrey Frankel z Harvardu následující řešení: ECB by měla přikročit ke kvantitativnímu uvolňování, nakupovat by ale měla americké vládní dluhopisy a ne ty evropské.
(Zdroj: FTAlphaville)