Investoři prý mají rádi netradiční a ziskové investice. Nu, dobrá. Jistě jste si sami všimli při hledání nějakých netradičních investičních příležitostí, že v nabídce akcií, podílových fondů, či ETF jsou většinou jen finanční, průmyslové, dopravní a další podniky. Sem tam je na hlavních akciových trzích kotovaná nějaká ta mediální skupina, ale co třeba akcie divadla, které má tu čest být označeno jako Národní. Hledal jsem proto akcie Národních divadel ve světě, které by byly součástí hlavních trhů, ale výsledek byl mizerný. Téměř žádné akcie Národního divadla, kotované na akciovém trhu, k nalezení snadno nebyly. A to je možná chyba.
Vezměme třeba domácí scénu. Faktem je, že jde o klíčovou státní organizaci, která během posledních let hospodařila s tučným rozpočtem. Z výročních zpráv Národního divadla v Praze vyplývá, že za rok 2011 scéna vykázala zisk ve výši 2,8 milionu korun. V roce 2012 hospodařilo Národní divadlo se sumou tři čtvrtě miliardy korun a vykázalo zisk ve výši 12,8 milionu korun. Tedy meziroční nárůst o 357,2%. Neuvěřitelné číslo, že? Když k tomu přidáme meziroční kvalitativní zlepšení výkonu uměleckého souboru, majetek scény ve výši miliard korun, mohli by být akcionáři nadmíru spokojeni.
Pro (teoretické) srovnání poslouží čísla hospodaření s nejobchodovanější českou akcií, totiž výsledky hospodaření energetické společnosti . Z výročních zpráv firmy vyplývá, že meziroční propad čistého zisku mezi roky 2012 a 2011 činil 1,5 % na 40,2 miliardy korun. A akcie firmy? Během dvou let, tedy od 1. ledna 2011 až do 31. prosince 2012 oslabily z 800 korun za akci na 680 korun za kus, tedy o 15 %. Jistě, řeč čísel nepromítá do sebe další okolnosti spojené s fungováním kulturní scény číslo jedna. Třeba možné kolísání finanční a ideové podpory příslušného ministerstva, nízkou návštěvnost, nečekané přírodní události, jako třeba záplavy, atd. Jenže… i firmy jako mají řadu okolností, které nelze čekat či předpovědět.
Kulturní scény drží krok s veřejným děním i co do aktuálnosti. Vždyť třeba pražské Národní divadlo si k připomenutí 100. výročí vypuknutí první světové války, vymyslelo projekt, nazvaný 1914. Domácí média ho většinou kvitují jako zajímavou událost a mluví o něm jako o nejočekávanější události letošní divadelní sezony. Není tedy snad ani nutné být certifikovaným analytikem k prohlášení, že by investoři a akcionáři jistě nenechali bez povšimnutí cenné papíry instituce, která dává nějakou nej… událost. Počin má přitom parametry mezinárodní události. Instituce totiž angažovala mezinárodní odborníky k řízení spektáklu, obsadila nejlepší herce a podpořila bohatou výpravou. Takže všechno naznačuje úspěch na kapitálovém trhu. Ale zpátky na zem. Národní divadlo v Česku nemá zatím žádné cenné papíry, které by byly veřejně obchodovatelné. Myslím, že to je škoda.
Kdoví, proč se klíčové scény kulturního života v zemích nesnaží proniknout i do světa investic. Možným argumentem je třeba to, že by management kulturního stánku musel odkrýt všechny finanční toky a dát je jako hotovou informaci veřejnosti, tedy akcionářům. A příklad třeba od vídeňské konkurence, kde zažili kvůli skandálům s machinacemi s účetnictvím velký poprask, ukazuje, že by investoři nemuseli být takovými zprávami potěšeni. I tak by ale stálo za to popřemýšlet, zda třeba právě kulturní stánky nejsou tou pravou příležitostí na oživení některých kapitálových trhů.
“Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.”