Jedním z klíčových témat pokrizových let je opětovné zvýšení regulace mezinárodního finančního systému. Nyní dochází k uzdravení globální ekonomiky, probíhá posun k sice nižšímu, ale stále stabilnějšímu růstu. Je možné, že to povede k určitému uvolnění tlaku na regulaci finančního sytému? Ano, v horizontu tří až pěti let skutečně čekáme, že dojde k mírnému uvolnění podmínek. Celkově ale regulace zůstane mnohem přísnější, než tomu bylo v minulosti. Nedojde tak ani k velkému uvolnění úvěrových standardů, které bylo jindy tak typické pro fázi oživení. A pokud zůstane růst úvěrů utlumený, bude to samé platit i o růstu celé ekonomiky.
Banky obecně značně pokročily v posilování svých rozvah a tento trend bude podle našeho názoru pokračovat. Existují ale instituce, které budou muset projít restrukturalizací, znepokojivý trend je pak patrný v Číně. Americké banky považujeme naopak za nejzdravější. Jejich míra zadlužení je nižší než před krizí, došlo ke stabilizaci na trhu nemovitostí, ceny by tam v následujících dvou letech měly růst o 3 – 4 % ročně, což bude mít pozitivní dopad na úvěrovou kvalitu bank.
V Evropě bylo dosaženo výrazného pokroku ve zvyšování kvality rozvah bankovních institucí. Ty ale do krize vstoupily s výrazně vyšší mírou zadlužení než americké banky a růst je v Evropě nižší. Evropské finanční instituce mají tak před sebou delší cestu. Během následujících několika let by tak podle nás měla pokračovat jejich strategie prodejů aktiv a zvyšování kapitálu s cílem redukovat finanční páku. Co se týče bank mimo vyspělé ekonomiky, jde většinou o zdravé firmy, které ale často čelí výzvám. Příkladem jsou zmíněné čínské banky, které čelí problémům s rychlým růstem úvěrů.
Zmíněné vynucené prodeje aktiv mohou být příležitostí pro investory. V Evropě by podle našich odhadů měly banky prodat aktiva za 1 bilion dolarů, týká se to nemovitostí i cenných papírů. Je to o něco méně, než se čekalo, protože banky byly úspěšné v navyšování svého kapitálu. Stále to ale představuje významnou příležitost. Další příležitostí je poskytování kapitálu tam, kde banky už nejsou tak aktivní. Před krizí se finanční instituce zaměřovaly na arbitráž mezi jednotlivými trhy. Nyní jsou na tomto poli omezeny regulací a rovněž špatnými zkušenostmi. Arbitrážní příležitosti jsou tak o něco větší a investoři s delším investičním horizontem z toho mohou profitovat.
Zdroj: Pimco