Jedním z pochybných rysů současné situace v eurozóně je to, že z pohledu Německa neexistuje nějaký velký problém. Tato země si po Velké recesi let 2008–2010 nevedla nijak špatně. S pokračujícími reformami, které mají zabránit rozpadu eurozóny, roste i tlak na Německo, aby ke společné snaze přispělo. Možná je ale namístě začít přemýšlet radikálně. Podle mého názoru by si řada zemí vedla lépe, pokud by začala užívat druhé euro. Podobné návrhy zazněly už v minulosti, ale pokračující špatná makroekonomická situace volá po nové diskusi nad touto záležitostí.
Druhé euro by mělo několik fundamentálních výhod. V první řadě by bylo nastaveno lépe než to předchozí. Není důvod opakovat chyby minulosti. Vytvoření separátní měny by pak vedlo k tomu, že země používající euro by dosáhly odpovídajícího měnového kurzu relativně k Německu. Jde o naprosto klíčový faktor. Vytvoření druhé společné měny by na druhou stranu také eliminovalo devalvace jednotlivých národních měn motivované snahou o zvyšování konkurenceschopnosti. Každý ústupek ze strany Německa nyní čelí silným protestům na jeho domácí scéně a je proto pravděpodobné, že nová měnová unie by členským zemím vytvořila lepší podmínky než současné reformy v rámci eurozóny.
Ohledně eurozóny se opakovaně diskutuje o tom, zda jde o optimální měnovou oblast. Lepší otázkou, která je také blíže Mundellově původní úvaze, je ale následující: Je optimální počet měn v eurozóně spíše 18 nebo spíše 1? Pokud není správná odpověď ani 18, ani 1, může být počet 2 lepší než tyto extrémy. V současné době je jedním z hlavních neúspěchů eurozóny nízká cenová hladina v Německu relativně k jihu Evropy. K tomu se přidávají studie, které se zabývaly synchronizací a asymetriemi ekonomického cyklu v eurozóně. Na jejich základě se zdá, že právě dvě měny mohou být optimální. První z nich by používalo Německo, Nizozemí a Rakousko, druhou zbylé země.
Vývoj v eurozóně je nyní tragikomedií. Vlády Řecka, Španělska a Portugalska byly trhy nuceny půjčovat si za neudržitelně vysoké sazby. Musela tak zasáhnout ECB, protože jinak by některé země pravděpodobně nakonec musely eurozónu opustit. Znovu a znovu se ale v Německu diskutuje o tom, zda ECB jednala v rámci svého mandátu a odpověď je pravděpodobně záporná. Ústavní soud v Německu si to pravděpodobně myslí také, ale nechce vyvolat další krizi. Nikdy nebylo úplně jasné, proč se vlastně Německo vzdalo své monetární nezávislosti. Otázka „co z toho má“ nebyla nikdy uspokojivě zodpovězena. Na druhou stranu má ale tato země nyní schopnost nastavovat v eurozóně pravidla. Nejdříve jsme se domnívali, že podobné problémy budou postupně nějak eliminovány. Nestalo se. Není tedy čas přehodnotit existenci jediného eura?
Uvedené je výtahem z „Why Europe needs two euros, not one“, autorem je Jacques Melitz.
Zdroj: VOX