V posledních letech rostou obavy z rostoucí příjmové nerovnosti. Mezi jednotlivými ekonomikami se nerovnost zmenšuje, což je odrazem rychlého ekonomického růstu, který rozvíjejícím se ekonomikám umožnil dohnat jejich vyspělé protějšky. Není ale pochyb o tom, že v rámci jednotlivých zemí se nerovnost zvyšuje. Svou roli zde hraje globalizace, daňový systém, snížený význam odborů a technologie. Právě jejich efekt je pro porozumění vývoje nerovnosti klíčový.
Kolem roku 1750 byl životní standard v Evropě zhruba stejný jako v Číně. Pak byly v Británii zavedeny nové technologie a ty následně v západních zemích vyvolaly růstovou explozi. Příjmy vzrostly na několikanásobek příjmů v Číně. V roce 1990 vydělávali Američané v průměru 25krát tolik co Číňané (měřeno na základě parity kupní síly). Čína ale náskok USA v posledních letech částečně smazala. To dokazuje, že pokud je správně nastaven systém a politika, opozdilci svůj handicap eliminují. Vedle Číny to ukazuje i dřívější vývoj v Japonsku.
V mnoha rozvíjejících se zemích je růst vnitřní nerovnosti odrazem nerovnoměrné implementace technologií. Pracovní místa vznikají v továrnách, kancelářské pozice ve městech. Venkov tak zaostává, alespoň v první fázi. Ve vyspělých zemích vytvářejí technologie nový zdroj nerovnosti. Počítače a roboti už snížily počet pracovních míst na výrobních linkách i v kancelářích a vytvořily tlak na mzdy.
Tento trend bude pokračovat. Můžeme se připravit na průnik robotů do sektoru služeb, počítače se budou moci chovat autonomně. Představme si, co se stane, až budou roboti schopni pohybovat se v nestrukturalizovaném prostředí, jako je například řízení vozidla mimo silnice. To neznamená, že pro lidi nebude práce – stroje už je nahrazují ne po stovky, ale po tisíce let. Náš počítačový věk se v tom ničím neliší. Budeme ale muset rozvíjet dovednosti, které jsou pro roboty nezvladatelné. Příkladem je rozpoznávání hlasu či jazyka, mezilidské interakce či abstraktní uvažování včetně řešení problémů, intuice či kreativity.
Pokud má technologie sloužit všem, vyžaduje to liberalizované trhy. Jestliže jsou trhy omezované, obvykle z toho těží jen jedna část společnosti. Někdy to jsou organizovaní zaměstnanci, častěji ale skupiny firem a jejich vlastníci. V každém případě ale většina ztrácí. Možná, že technologie nám jednou umožní i dokonalý způsob redistribuce a nahradí tak rozbujelý systém zdanění. Každý dostane při narození robota a ten mu bude zajišťovat příjmy. To ale bude možné jen v případě, že si všichni roboti budou rovni.
Autorem je hlavní ekonom Standard Chartered John Calverley.
Zdroj: FT/beyond-brics