Někdy v roce 2014/15 se začaly oddělovat cesty akcií velkých technologických společností na straně jedné a zbytku trhu na straně druhé. Hlavní příčinou byl zejména znatelně vyšší růst ziskovosti první skupiny. Výsledkem byly a stále jsou také její vysoké valuační prémie, jenže valuace by měly odrážet budoucnost, ne minulost. A u růstu zisků se čeká poměrně rychlá konvergence, ne pokračující výjimečnost velkých technologií. Dnes trochu více o tomto příběhu.
Následující čtyřka grafů byla zveřejněna před pár týdny, ale od té doby k nějakému masivnímu posunu na trzích nedošlo a tak je stále vypovídající. Ukazuje konkrétně poměr různých valuačních měřítek u indexu amerických akcií založeném na kapitalizaci relativně k valuacím indexu se stejnými vahami. V prvním mají tedy hodně velkou váhu velké technologické firmy s vysokými valuacemi, v druhém mají stejnou váhu jako každá jiná firma, tedy 1/500.
Obrázek začíná poměrem cen akcií k tržbám na akcii, což je poměrně dost slabé valuační měřítko zejména v době, kdy se mění marže obchodovaných firem. Tedy když se mění hodnota každého dolaru tržeb daná tím, kolik z něj společnostem zbude na ziscích.
Podobné je to s druhým poměrem cen akcií k jejich účetní hodnotě. Lepší je často používaný a třetí v řadě ukázaný poměr cen k ziskům na akcii. A zajímavý je i z valuačního hlediska prostý dividendový výnos. Každopádně u všech čtyřech se relativní valuace kapitalizací váženého indexu znatelně zvedají. Což v současném kontextu do značné míry znamená, že se zvedají valuace velkých technologických firem relativně ke zbytku trhu:
V posledních Perlách týdne jsme mohli vidět tabulku, která vyprávěla podobný příběh přes pohled na valuace jednotlivých sektorů. Konkrétně ukazovala, že průměrné PE trhu výrazně táhne nahoru PE IT sektoru, ale také sektor zboží dlouhodobé spotřeby a průmysl. Historicky vysoko jsou i valuace řady dalších, ale u nich platí, že relativně k celému trhu (tj., k PE taženému nahoru onou trojkou) je zbytek trhu „levný“.
V souvislosti s technologickými společnostmi a dnešním tématem bych rád připomněl ještě dnešní druhý graf. Ukazuje očekávanou konvergenci růstu zisků skupiny Mag7 se zbylými 493 firmami v indexu SPX 500. Je přitom zřejmé, že dosavadní růst cen a valuací akcií Mag7 byl dán právě tím, jak rychle doposud rostla jejich ziskovost. V kombinaci všeho dnes uvedeného se tak nabízí otázka, proč přetrvávají masivní valuační prémie této skupiny, když se očekává konvergence růstu zisků:
Zdroj: X
Nějakou jasnou a plně uspokojivou odpověď na uvedenou otázku neznám. Teoreticky by se dalo uvažovat o více věcech:
--Mag7 může v očích investorů fungovat jako defenzivní investice, tudíž by u ní byly nižší rizikové prémie a tudíž vyšší valuace.
--Může se uvažovat o tom, že až pomine vlna investic do AI a souvisejících hmotných a nehmotných aktiv, volný tok hotovosti alespoň některých z těchto společností poroste rychleji, než zisky.
--Může docházet k tomu, že „konsenzuální“ očekávání analytiků uvedená v grafu jsou výrazně níže než to, co očekávají skuteční investoři (tedy rozdíl mezi očekáváním „sell side“ a „buy side“).
--Může dojít k tomu, že po roce 2026 se cesty růstu zisků zase rozejdou ve prospěch Mag7. K tomu bych dodal, že celkově je oněch 15 – 16 % úplně mimo jakékoliv dlouhodobé historické standardy.
Asi bychom přišli i na další teorie a jejich různé kombinace, včetně těch související s iracionalitou, bublinami a podobně. Já k uvedenému již jen připomenu, že ony prémie mohou z části klesnou proto, že ještě minimálně rok porostou zisky Mag7 rychleji, než u zbytku trhu.