Zlato jako bezpečný přístav? Teorie vs praxe posledních dnů...

Geopolitické napětí je obvykle signálem pro investory k přemíštění jejich finančních prostředků do bezpečných přístavů. Takovou úlohu dlouhodobě zastávalo a zastává zlato. Vývoj uplynulého týdne však dokazuje, že tradiční poučky a pravdy na finančních trzích neplatí zcela vždy. Vyostření ukrajinské krize spojené s další várkou sankčních opatření zlatu nedodalo růstovou podporu a „žlutý kov“ v posledních dnech silně oslabuje.

Možné vysvětlení propadu posledních dní lze nejspíš hledat v souběhu několika faktorů. Tím pravděpodobně nejvýznamnějším se jeví včerejší zasedání ECB. Očekávání (a nakonec naplnění) scénáře, ve kterém autorita kývne na další uvolnění měnové politiky vytvořilo silnější tlak na oslabení eura s tím, jak na trh budou proudit dodatečné prostředky a znehodnocovat tak evropskou měnu. Inverzně tak došlo k posílení amerického dolaru (vůči euru, JPY i dalším měnám), což by se mělo negativně odrážet na ceně zlata, které se s posílením dolaru stává relativně dražším. Avšak níže uvedený graf ukazuje, že pokles zlata uplynulého týdne započal dříve, než došlo k dalšímu posílení dolaru. Zdá se tak, že apreciace americké měny sehrála spíše roli katalyzátoru, který vytvořil dodatečný tlak na pokles ceny zlata.



Další možnou příčinu pokračujícího cenového propadu zlata tak můžeme hledat na evropských akciových trzích. Těm se v uplynulém týdnu dařilo vskutku výborně, když připisují až necelá 3 %. V celku logicky tak investoři dychtící po zajímavém zhodnocení nastoupili raději na akciovou loď a zlatu v minulých dnech dali takříkajíc vale. Tomu by napovídal i dnešní vývoj, kdy akcie obchodují v mírném záporu, zatímco zlato konsoliduje zelenou nulou.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením mizerné výkonnosti zlata v uplynulém týdnu se skutečně zdá být mix uvedených faktorů. Daleko zajímavější otázka však zůstává - je zlatu jakožto bezpečnému přístavu (prozatím) konec? Poslední týdny se zdá, že ano. Přece jen jeho roli převzal dolar, který vykazuje sníženou volatilitu a stabilní vývoj. Uvolnění měnové politiky ECB v kontrastu k plánovanému utažení ze strany Fedu, pak může sice volatilitu opět rozpoutat, posilování dolaru, které tlačí na pokles ceny zlata, však téměř určitě nezabrání. Plánovaná restrikce americké centrální banky v kombinaci se stále se lepšícím prospektem hospodářského růstu ekonomiky USA pak postupně nejspíš začne tlačit na růst výnosů na dlouhém konci výnosové křivky. To by mělo dopomoci zvýšení sazeb u státních dluhopisů a vystupňovat tak substituční tlak na zlato. Sečteno podtrženo tak zlato nemá zcela dokonalé vyhlídky. Na druhou stranu netřeba připomínat, že očekávání a teorie často na finančních trzích nedojdou svému naplnění...