Jelikož čínské hospodářství začíná po desetiletích úchvatného růstu zpomalovat, tamní vláda bude čím dál silněji vystavena zpěvu sirén nabádajících k liberalizaci kapitálového účtu. Ta možnost se může zprvu zdát přitažlivá, zejména vzhledem k přání čínské vlády internacionalizovat žen-min-pi. Zdání ale mohou klamat.
Nová zpráva uvádí, že by se čínské úřady měly k liberalizaci kapitálového účtu stavět skepticky. Ponaučení čerpá z nedávných zkušeností jiných rozvíjejících se zemí a dospívá k závěru, že při otevírání ekonomiky vrtochům globálních kapitálových toků by se Čína měla držet obezřetného postupu, pečlivě rozvrženého do etap.
Nedávným historickým vývojem rozvíjejících se ekonomik – od zemí Latinské Ameriky přes východní Asii po střední a východní Evropu – se jako červená nit vine skutečnost, že kapitálové toky jsou silně procyklické a představují největší jednotlivou příčinu finanční nestability. Domácí finanční nestabilita spojená s liberalizací má též velké dopady na hospodářskou výkonnost, tak jako nedostatečná kontrola nad nebankovními finančními zprostředkovateli – což je problém, s nímž se už Čína začíná potýkat, neboť příspěvek stínové bankovní soustavy k růstu úvěrů je čím dál zřetelnější.
Většina akademického výzkumu je také oporou názoru, že liberalizace finančnictví a kapitálového účtu by měla probíhat obezřetně a měla by ji provázet silnější domácí finanční regulace. V případě kapitálových toků to znamená zachovat regulaci kapitálového účtu jako zásadní nástroj makroekonomické politiky.
Ostatně už v průběhu 90. let Čína – a také Indie – poučila zbytek rozvojového světa o důležitosti postupné liberalizace. Řada zemí tuto lekci v úplnosti přijala až po hospodářských a finančních krizích, které začaly ve východní Asii roku 1997, rok nato se rozšířily do Ruska a postihly většinu rozvíjejícího se světa. Čína se zachováním silné regulace kapitálového účtu této nákaze vyhnula.
MMF: Liberalizaci je třeba obezřetně plánovat
Koncem roku 2012 přijal obezřetný přístup i Mezinárodní měnový fond. Dnes MMF připouští, že liberalizace kapitálového účtu má svá rizika i přínosy a že „je třeba, aby liberalizace byla dobře naplánovaná, načasovaná a fázovaná s cílem zajistit, že její přínosy převáží nad náklady“. Nadto MMF uznává regulaci kapitálového účtu jako součást širší palety makroprudenčních opatření, jež by státy měly mít možnost svobodně používat, aby předcházely ekonomické a finanční nestabilitě.
S ohledem na to, že volatilita kapitálového účtu představuje v rozvíjejících se ekonomikách výrazný procyklický finanční šok, regulace by měla být významným makroprudenčním nástrojem k jejímu potlačování. Ostatní proticyklické makroekonomické politiky by taková regulace neměla nahrazovat, nýbrž doplňovat. MMF doporučuje přisuzovat vyšší prioritu ostatním politikám, kdežto my jsme už dříve doporučili, že by se měly používat současně s regulací kapitálového účtu.
Hrozbám překotné liberalizace navíc musí věnovat pozornost nejen rozvíjející se trhy. Cenné ponaučení o tom, že při liberalizaci kapitálového účtu u měny, po níž roste mezinárodní poptávka, je nutná prozíravost, nabízí také japonské zkušenosti. Japonsko delší dobu dovolovalo řízení kapitálových toků jen přísně regulovaným finančním zprostředkovatelům, čímž v zásadě odrazovalo od mezinárodního využívání své měny. A když se zdálo, že ekonomiku co nevidět zaplaví kapitálové cunami, tvůrci politik se nerozpakovali vyvinout úsilí o mírnění přílivů.
V jistém smyslu byla kdysi na téže lodi i západní Evropa. Liberalizace jejích kapitálových účtů byla také dlouhodobým procesem, který začal směnitelností běžných účtů roku 1958 a skončil směnitelností kapitálových účtů roku 1990. Dva roky nato navíc čelila krizi platebního systému, která vedla k výrazné devalvaci měn některých zemí.
Nikterak nechceme naznačit, že k internacionalizaci žen-min-pi by v dohledné budoucnosti nemělo dojít. Vzhledem k významu Číny v globální ekonomice se denominace narůstajícího podílu obchodu a investic v čínské měně zdá nevyhnutelná. Tamní úřady by ale měly tento proces řídit postupně a volit konkrétní kanály, kterými bude probíhat.
Ostatně Čína je zřejmě nejúspěšnějším historickým příkladem postupné a pragmatické ekonomické transformace. Výzvami k zavedení politiky, která už tolik zemí zavedla na skaliska, by se neměla nechat svést z vyzkoušeného a prověřeného kurzu.
José Antonio Ocampo, profesor Columbijské univerzity, je bývalý náměstek generálního tajemníka OSN pro ekonomické a sociální záležitosti a bývalý ministr financí Kolumbie. Kevin P. Gallagher je spoluředitelem Iniciativy pro výzkum globálního ekonomického řízení při Pardeeho fakultě globálních studií Bostonské univerzity a autorem chystané knihy Ruling Capital s podtitulem Rozvíjející se trhy a regulace přeshraničních financí.
Copyright: Project Syndicate, 2014.
www.project-syndicate.org