Michail Gorbačov varuje, že svět riskuje další studenou válku mezi Ruskem a Západem. Tento vůdce, který významně přispěl k rozpadu Sovětského svazu, se ale mýlí. Studená válka znamenala globální soupeření mezi dvěma ekonomickými a politickými systémy. Po několik desetiletí jsme se pohybovali ve stínu jaderné sebedestrukce. V roce 1989 komunismus prohrál a není návratu zpět. Putinovo Rusko nemá žádnou alternativní ideologii, i když autoritářský režim má své obdivovatele. Mezi ně patří i populističtí xenofobové ze západní Evropy. Ovšem pravda je taková, že mimo Rusko samotné nemůže ekonomický a politický model Moskvy uspět.
Sovětský svaz byl velmocí, dnešní Rusko je nebezpečné, ale jeho význam je regionální a postupně se snižuje. Tyto dvě věci spolu souvisejí. Putin chce zabírat území, která leží uvnitř hranic bývalého Sovětského svazu. Touží po „respektu“. Zabrání Krymu a invaze na východní Ukrajinu jsou sice velkou výzvou pro současný světový řád, avšak nejde o existenční hrozbu.
Gorbačov vnímá současnou krizi z perspektivy svého přání, aby vztah mezi západem a Ruskem byl vztahem sobě rovných. Mnoho lidí ze západu s ním toto přání sdílelo. Pro Gorbačova bylo velkou ranou, když Spojené státy a Evropa pozvaly bývalé komunistické země do NATO a tím ponížily Rusko v době jeho slabosti. Gorbačov nikdy nevysvětlil, jak by se dala skloubit svoboda těchto zemí s tím, že by stále spadaly do ruské sféry vlivu. Buď bylo Polsko svobodné a samo si zvolilo svou cestu, nebo svobodné prostě nebylo. To samé můžeme dnes říci o Ukrajině. Putin ani nezastírá, že zahraniční politika je pro něj hrou s nulovým součtem. Domnívá se, že pokud má Rusko něco získat, někdo jiný musí tratit.
Studená válka ale poskytuje lekce, které jsou relevantní i dnes. První z nich se týká trpělivosti a druhá rozhodnosti. Jestliže se někdo domnívá, že konflikt na Ukrajině lze rychle vyřešit, lže sám sobě. To samé platí u těch, kteří věří v ustupování Rusku. Putin respektuje pouze ty, kdo se mu postaví. V osmdesátých letech se spekulovalo o tom, že sovětský ekonomický systém padne pod tíhou vnitřních problémů. Z toho planoucí strategie tak vyžadovala trpělivost. A to samé nyní platí ve vztahu k Putinovým ozbrojeným dobrodružstvím. Plánuje dlouhodobě a západ by měl činit to samé.
Sankce uvalené západem toho na současné situaci v dohledné době mnoho nezmění. Spolu s klesajícími cenami ropy ruskou ekonomiku poškozují. Putin má ale peníze v centrální bance, zároveň má pod kontrolou oligarchy a těší se silné podpoře veřejnosti pro svůj nacionalistický postoj. Očekává, že západ povolí první. Když vezmeme do úvahy váhání některých evropských zemí, není to špatná sázka. A proto nesmíme zapomenout na zmíněnou rozhodnost. Sankce budou mít skutečný vliv na to, jak Moskva přemýšlí, pouze v případě, že nebudou zpochybňovány. Pokud budou vnímány jako nový normál vztahu mezi Ruskem a západem, Putin se bude muset zamyslet.
Zdroj: FT