Letošní rok na finančních trzích nabídl celou řadu zajímavých příběhů. Jedním z těch nejdramatičtějších a nejdůležitějších je bezesporu pokles cen ropy. Černé zlato totiž svým propadem o desítky procent na trhy vneslo paniku, mísící se s nekonečným nadšením. Stejně jako i investice na finančních trzích má totiž také pokles cen ropy své vítěze a poražené.
Mezi vítězi najdeme země jako Turecko, či Indie, pro které představuje ropa jednu z klíčových importních položek běžného účtu. Pokles její ceny pak implikuje celou řadu důsledků, počínaje lepším příspěvkem zahraničního obchodu hrubému domácímu produktu a konče úsporou zdejších podniků a domácností.
Na straně druhé stojí exportní země v čele s OPEC. Právě těm vývoz ropy tvoří velkou část jejich státních rozpočtů a pokles cen zvyšuje tlak na financování jejich deficitů. Kromě obligátního Ruska, dopady pocítí země jako je Nigérie, Venezuela či Irák. Například pro Irák zasažený neustálými vojenskými střety poté ekonomický problém dostává další rozměr, neboť může již tak vnitřně nestabilní zemi dále polarizovat.
Pro obě strany „ropného duelu“, a také všechny hráče na světových finančních trzích, pak vystává klíčová otázka – jaká je budoucnoust černého zlata?
Podle mnohých je současný výpadek v cenách ropy pouze dočasným jevem. Z jejich pohledu je nejlepší strategií postupné budování pozic a vyčkávání na rychlý „rebound“. Právě příští rok pak může sehrát klíčovou roli. Během něj by totiž měla ekonomika zužitkovat pozitivní nákladový šok a rozhýbat svá hospodářská kolečka. Od spotřebitelů (především těch méně bonitních) se čeká růst výdajů s tím, jak jejich peněženky relativně nabobtnají díky nižším nákladům vydaným na benzín. Od firem pak nárůst ziskových marží, kterým zespoda pomůže pokles ceny vstupů. Především pak má ale komodita podle zastánců krátkodobého výkyvu postupně najít cestu zpět k výrazně vyšším hodnotám. Dopomoci tomu má uzavírání podnikatelské činnosti neprofitabilních těžařů, kteří při současné ceně neoperují na svých průměrných variabilních nákladech. Řeč je především o dražších severoamerických těžařích, u nichž je těžba z břidlicových nalezišť náročnější. Právě u jejich postupného opouštění trhu pak můžeme logiku vystavění pozic zakončit konstatováním, že boom nekonvenční těžby zapříčinil převis nabídky ropy nad poptávkou a poklesem na nabídkové straně dojde k návratu do dřívější rovnováhy.
Pokud by zastánci rychlého reboundu měli pravdu, stálo by za zvážení postupné investování do akcií těžařských firem či dodavatelů ropných zařízení. Právě ti by se mohli zařadit po bok leteckého, automobilového či spotřebitelského průmyslu, které by měly v první fázi nižších cen profitovat z pozitivního nákladového šoku a na nichž je budování pozic poměrně lákavou strategií.
Nicméně, co když současný pokles cen ropy není vychýlením z rovnováhy, ale její celkovou změnou? Pak by přece stavba pozic na akciích ropných těžařů, kteří své investiční projekty vystavěli na premisi daleko vyšších cen ropy, mohla představovat vysoce nerentabilní strategii. I proto se vyplatí zauvažovat nad opačným scénářem, tedy situací, kdy nízká cena ropy přetrvá. O tom však více zase zítra...