Jak již Kristýna Zahradníková ve svém článku pěkně zmínila, Evropa, Rusko i Čína se relativně těší na zrušení dlouhotrvajících sankcí proti Íránu. Írán totiž představuje obrovský trh, který je dosud nepenetrovaný zahraničními technologiemi, zbožím i službami. Může to tak být velká příležitost pro řadu firem.
Asi nejdůležitějším krok budou muset udělat Spojené Státy v kongresu, který bude přezkoumávat podmínky dohody, která byla “upečena” zástupci více národů s Íránem v rakouské Vídni.
Barack Obama před dvěma lety započal ukončení toho, co ještě prezident Reagan schválil v roce 1987 jako odpověď na podporu terorismu tehdejšího režimu. Za porušení hrozila peněžitá pokuta a osoby mohly být dokonce uvězněny až na 20 let.
Americké sankce
Předmětem amerických sankcí proti Íránu byla široká paleta zboží a služeb, která nesměla být exportována, reexportována, prodána nebo poskytnuta přímo či nepřímo z USA nebo Američanem vládě Íránu nebo dalším složkám íránskéhé státního aparátu.
Žádný Američan nebo osoba jednající v zájmu USA nesmí poskytovat žádné služby ani transakce ze kterých by mohl profitovat Írán nebo íránská vláda. Týká se to i aktivit zprostředkovávání prodeje cizího zahraničního zboží nebo organizace financování íránských aktivit.
Zakázáno je také jakékoliv investování, financování, poskytnutí finančních zdrojů nebo aktiv, úvěrů nebo jiných finančních zdrojů v Íránu nebo jakékoliv instituci vlastněné nebo kontrolované íránským státním aparátem. Zároveň je americkým bankovním institucím zakázáno poskytovat své služby íránskému státnímu aparátu včetně bank vlastněných nebo kontrolovaných íránskou vládou.
Klíčovým ujednáním je zákaz americkým občanům a firmám obchodovat s Íránem v jeho petrochemickém a ropném sektoru a nesmí také za žádných okolností financovat takové cizí aktivity. Subjekty v USA také nesmí poskytovat služby, včetně těch finančních, a poskytovat technologie, které by přinesly prospěch íránskému ropnému průmyslu. Toť krátké shrnutí sankcí uvalených na Írán ze strany Spojených Států Amerických podle oficiálního dokumentu OFAC.
Příležitost, která se naskytne jednou za století?
Pokud by ovšem sankce skutečně padly, byla by to velká příležitost samozřejmě i pro americké firmy. Například agentura Bloomberg si všímá toho, že historická dohoda s Íránem by znamenala práci nejen pro ale i pro Airbus Group. Mohly by přispět k tomu, aby se obnovily letky letadel tamních aerolinek jako například IranAir.
Průměrné stáří komerčního letounu provozovaného touto aerolinkou je 26,7 let. Ta podle údajů vlastní celkem 43 letadel. Nejvíce 16 letadel Fokker 70/100 s průměrným stářím 22,8 let. Mezi letadly jsou také například muzejní kousky jako sedm legendárních Boeingů 747 s průměrným stářím 36 let. Ty skutečně již přesluhují, když průměrné stáří letounů typu 747 podle údajů IATA dosahuje lehce přes 16 let.
Další aerolinky jsou na tom obdobně, v rámci daného regionu patří ovšem IranAir jednoznačně k nejstarším, když pro srovnání například velmi populární Emirates ze sousedních Spojených Arabských Emirátů dosahují průměrného stáří svých strojů pouze 6,3 let.
Šance na nové objednávky pro letecké společnosti a Airbus dohromady představují investice v objemu 20 mld. USD a to nemusí být konečné číslo. Odhaduje se, že IranAir bude potřebovat alespoň 100 nových letadel od menších letounů s jednou uličkou určených pro short-haul lety a také větší letouny jako A350 nebo 787 Dreamliner pro long-haul lety.
Obě společnosti odmítly celou záležitost jakkoliv komentovat.
Regionální konkurence je ostrá jako břitva
Na druhou stranu je tu řada otázek, které musí být vyřešeny. Aerolinky jsou v řadě případů vlastněné státem a tomu bude trvat dlouho než se odhodlá k obměně letky letadel. Do té doby mohou kompletně ovládnout vzdušný prostor rychlí, velcí a bohatí rivalové z okolních států jako třeba právě Emirates, Etihad Airways nebo Qatar Airways. Takže úspěch amerických a evropských firem bude do značné míra záviset i na rychlosti a flexibilitě íránského státu.
Zdroj: Airfleets.net, Bloomberg, IATA, US Department of the Treasury