Čínský akciový trh kolabuje, Řecko míří k defaultu, euro se třese v základech, data z americké ekonomiky jsou slabá, inflace se drží pod cílem. Proč tedy chce Fed zvedat sazby? Vždyť takový krok obvykle přichází v době, kdy se ekonomika začíná přehřívat. Bill Gross, který byl dříve považován za dluhopisového krále ze společnosti Pimco, na to má originální vysvětlení: Podle něho chce Fed zvedat sazby v podstatě proto, aby dokázal, že americká ekonomika je schopná fungovat i bez velmi nízkých sazeb.
Na Grossově tvrzení možná něco je. Ve stejnou dobu, kdy Fed zvažuje zvedání sazeb, probíhá mezi ekonomy ještě jedna diskuse. Ta se točí kolem následující otázky: Co by se stalo, kdyby centrální banka nastavila sazby na určitou úroveň a nechala je tam už navždy? Obvykle se předpokládá, že ekonomika by se stala velmi nestabilní. Tento předpoklad je založen na dominantní makroekonomické škole opírající se o nové keynesiánství. Konkrétně by mělo platit, že pokud Fed nastaví sazby příliš nízko, přijde vysoká inflace. Když budou naopak příliš vysoko, ekonomika zkolabuje a spadne do deflace.
Podobné závěry nezní moc překvapivě, protože konstantní sazby v podstatě znamenají zavedení konstantní ceny úspor. A je logické, že pokud se vláda snaží o zavedení neměnných cen, vyvolá to problémy a trhy přestanou fungovat. Co kdyby ale ekonomika nezkolabovala? Malá skupina makroekonomů, do které patří i John Cochrane z University of Chicago, tvrdí následující: Kdyby sazby byly konstantní, inflace by se nakonec pohybovala směrem k výši sazeb. Jinak řečeno, pokud bude Fed držet sazby nízko po velmi dlouhou dobu, inflace nakonec klesne a zůstane nízko. Tato logika se odvíjí od takzvané Fisherovy rovnice a otáčí vše, co víme o monetární politice, vzhůru nohama. Jestliže nízké sazby vedou k nízké inflaci, znamená to, že Fed dělá všechno špatně.
Asi nejvýznamnějším ekonomem specializujícím se na monetární oblast je dnes Michael Woodford. Ten s uvedenými argumenty nesouhlasí. Důvodem je hlavně to, že popsaná logika předpokládá, že lidé jsou velice racionální a jsou schopní provádět obrovské množství kalkulací. Pokud jsou jen částečně iracionální, ekonomika se chová tak, jak tvrdí keynesiánské modely a pevně nastavené sazby by nakonec vedly ke kolapsu ekonomiky. Cochrane přirozeně protestuje, protože se domnívá, že makroekonomie musí pracovat s dokonalou racionalitou (stejný názor zastává řada jiných ekonomů).
Ať už popsaná akademická diskuse dopadne jakkoliv, ukazuje, že vlastně nevíme, co se stane, když držíme sazby nízko po dlouhou dobu. Pokud má pravdu Cochrane a jeho přívrženci, dostaneme se tím k dlouhodobě nízké inflaci či dokonce k deflaci podobné té, kterou trpělo dlouhodobě Japonsko. Jestliže má pravdu Woodford, přišla by nakonec vysoká inflace. A ani jedno z toho není dobré. Fed se tak nesnaží přijít na to, kdo má pravdu. Jeho zástupci hlavně chtějí dostat sazby o něco výš, aby měli prostor pro pohyb oběma směry v případě, že si to budoucí vývoj vyžádá. Jinak řečeno, Grossova interpretace není vůbec bláznivá.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg