Někteří čtenáři a investoři si asi vzpomenou na takzvanou „Greenspanovu opci“. Šlo o výraz, který měl popisovat údajnou politiku americké centrální banky týkající se akciového trhu. Podle poměrně rozšířeného názoru byl totiž Fed během pozdější fáze Greenspanovy vlády připraven zastavit větší pokles cen akcií. Tedy takový pokles, který by podle Fedu mohl negativně ovlivnit celou americkou ekonomiku. Pro investory by takový přístup efektivně znamenal, že jim do klína spadla obdoba put opce na celé jejich akciové portfolio, díky níž byly jejich možné ztráty omezené.
Byla existence oné opce skutečná? Odpovědět mohu v tomto případě naprosto přesně: Ano i ne. Určitě neexistovala v tom smyslu, že by Fed měl nějakou jasně definovanou úroveň indexu, při jejímž dosažení by začal intervenovat (třeba jen slovně) ať už se ve zbytku ekonomiky děje cokoliv. Na druhou stranu tato „opce“ určitě existovala a stále existuje v tom smyslu, že propad trhu zapadající do celkového ekonomického kolapsu vyvolá reakci centrální banky. Od toho tu centrální banky máme (i když právě proto je tu někteří nechtějí mít).
Pokud by ona opce existovala ve formě blížící se spíše první - „hard core“ verzi, hodně by to připomínalo problematiku velkých bank: Jejich pozice je pro ekonomiku tak klíčová, že jsou někdy schopny až vydírat s tím, že jejich reformy jsou nemožné. Podobně by mohli uvažovat i akcioví investoři, kdyby nabyli dojmu, že trh je také „příliš důležitý na to, aby padl“. Pak by platilo „hurá nakupovat, ztráty jsou znárodněny přes centrální banku, zisky jsou naše“. Takového extrému jsme snad naštěstí nedosáhli, ale téma opcí od centrálních bank panem Greenspanem neskončilo ani náhodou.
Když totiž žezlo monetární politiky v USA převzal Ben Bernanke, začalo se okamžitě hovořit o Bernankeho opci. Krizové a pokrizové kroky Fedu její existenci při povrchním pohledu v podstatě potvrzují. Ale podle mne je takový pohled zapřaháním vozu před koně: Fed se nesnažil o záchranu trhu, ale záchranu ekonomiky a to se nutně muselo projevit i na trhu. Či přesněji řečeno, trh byl jedním z nástrojů záchrany. I tato měkká verze popsané opce hodně zavání tolik skloňovaným morálním hazardem. Ale o tom, že trh je příliš důležitý na to, aby padl, bych ani zde nehovořil. Něco jiného asi platí v zemi draka.
To, o co se nyní pokouší čínská vláda na domácím akciovém trhu, můžeme vnímat v kontextu oněch put opcí: Pan Čou Siao-čchuan z PBoC a řada dalších se naprosto záměrně a cílevědomě snaží ukázat, že čínským investorům není upřena záchranná opce. Z dosavadního vývoje je ale jasné, že v tomto případě se něco zadrhlo. Někteří ekonomové sice tvrdí, že čínské akcie pro celou ekonomiku zase tak důležité nejsou. Z pohledu mechanismů jako je efekt bohatství to je jistě pravda. Nicméně bych se nebál tvrdit, že v současné situaci je vývoj na čínském trhu naopak velmi důležitý – trh je zde z pohledu vlády skutečně příliš důležitý na to, aby padl. Ukazuje totiž, na co čínská vláda má a na co už nemá. A zatím se zdá, že na Čou Siao-čchuanovu opci nemá. Důvěra ve stranu otřesena?