Růst francouzské ekonomiky budí obavy, a to jak z absolutního pohledu, tak ve srovnání s jinými zeměmi v eurozóně. Dochází k tomu i přesto, že poptávka po zboží a službách byla silně stimulována poklesem cen ropy, oslabením eura, nízkými sazbami a ukončením politiky zaměřené na snižování rozpočtových deficitů. Bez těchto faktorů by byl vývoj ve francouzské ekonomice přímo katastrofický. Nižší ceny ropy, slabší euro a některé nástroje ekonomické politiky přitom prospěly i nabídkové straně ekonomiky, což se projevuje růstem korporátní ziskovosti.
Některé názory tvrdí, že v současné situaci stačí být trpělivý, protože nakonec se růst zvýší a dojde i ke zlepšení v oblasti investic a zaměstnanosti. My se však domníváme, že k tomu nedojde. Francie totiž stále čelí významnému handicapu na nabídkové straně. Ten je způsoben vysokými výrobními náklady a malou sofistikovaností výrobků. K tomu se přidávají vysoké náklady práce a nepříliš kvalifikovaná pracovní síla. Korporátní sektor také vnímá současný stav velmi negativně, a to brzdí jak investice, tak tvorbu nových pracovních míst.
Jak bylo uvedeno, na poptávkové straně ekonomiky došlo k významné stimulaci a proběhnout by tudíž měly zejména reformy na straně nabídkové. Ty by měly jít daleko za hranice ekonomické homeopatie, která byla užívána doposud. V jejím rámci došlo k mírnému snížení daňové zátěže firemního sektoru, k malému snížení nákladu nekvalifikované práce či k mírnému zlepšení konkurenceschopnosti sektoru služeb. Nyní by ale Francie měla zvážit zejména následující kroky:
Prudké snížení daňové zátěže korporátního sektoru. To by mělo být financováno snížením vládních výdajů v oblastech, kde se tyto výdaje nacházejí nad standardy běžnými v jiných zemích. Přidat by se mělo prudké snížení nákladu nekvalifikované pracovní síly a reformy systému vzdělávání zaměstnanců. Po provedení těchto reforem by navíc měl přijít slib, že daňový systém a podmínky na trhu práce se už nebudou měnit. Takový závazek by totiž snížil nejistotu, které firmy čelí.
V následujících grafech jdou za sebou vládní výdaje na důchody, výdaje na bydlení, výdaje na podporu rodin a výdaje na mzdy (vše v poměru k nominálnímu produktu). Fialově je vyznačen vývoj zmíněných proměnných ve Francii, šedě ve zbytku eurozóny. Ve všech oblastech se Francie nachází vysoko nad standardem zbytku eurozóny a navíc není patrné, že by docházelo k uzavírání této mezery:
Autorem je Patrick Artus.
Zdroj: Natixis