Globální růst ve výši 2,5 – 3 % není asi žádným velkým optimismem, podle našeho názoru ale bude typický pro tzv. nový neutrál. Agregátní poptávku ve světové ekonomice sice stimulují nižší ceny ropy, masivní monetární akomodace a nízké sazby, její výše ale stále neodpovídá výši agregátní nabídky. Právě tato nerovnováha je základem našeho očekávání utlumeného tempa růstu. Globální inflace by se měla v příštím roce mírně zvýšit, podle našich projekcí se bude pohybovat v rozmezí 2 – 2,5 %. Projevovat se bude zejména slábnoucí efekt nižších cen ropy a silného dolaru v USA.
Jaká jsou hlavní rizika k nastíněnému scénáři? Optimističtější vývoj by mohl nastat v případě, že by se efekt nízkých cen ropy a expanzivní monetární politiky projevil silněji, než se obecně očekává. Tato možnost může nastat zejména ve vyspělých ekonomikách. Neměli bychom také zapomínat, že po několika letech dochází k obratu ve fiskální politice USA, eurozóny a Japonska. Tato politika se totiž nyní stává mírně stimulační, tudíž omezuje negativní rizika. Na druhou stranu se nedá čekat, že by nějak významněji přispívala k celkovému tempu růstu.
Negativní rizika se nyní v globální ekonomice téměř výhradně koncentrují na rozvíjejících se trzích. Po srpnu je pozorně sledován zejména vývoj v Číně. Náš základní scénář týkající se její ekonomiky předpokládá, že tempo růstu se bude pohybovat pod konsenzem, ovšem vláda bude mít „vůli a peníze“ na podporu ekonomiky. Její kroky za poslední měsíc už trhy do určité míry uklidnily, řada nejistot ale přetrvává. Nejhorším scénářem by byl tvrdý dopad a možná i prudká devalvace renminbi. Nejde o nejpravděpodobnější scénář, ale je třeba ho mít na paměti.
Významný bude vývoj v oblasti americké monetární politiky. Fed dal několikrát jasně najevo, že současný cyklus zvedání sazeb se bude od těch předchozích velmi lišit. Řada jeho představitelů se také domnívá, že neutrální sazby se pohybují hluboko pod historickým standardem, což je stejný názor, jaký zastáváme my. Jestřábi mají ve Fedu jen omezený prostor, agresivní zvedání sazeb by totiž téměř jistě vedlo k prudkému posílení dolaru a korekci rizikových aktiv. Takový vývoj by následně velmi omezil možnost dalšího utažení politiky Fedu.
Několik významných centrálních bank navíc dalo najevo, že na trhy dodají velký objem likvidity. Japonská centrální banka BoJ v říjnu nevyužila možnosti dalšího uvolnění své politiky i přesto, že projekce očekávané inflace jsou opakovaně snižovány. Inflační cíl ve výši 2 % je tak stále vzdálenější a kurz japonského jenu bude nyní kvůli krokům jiných centrálních bank spíše posilovat, než aby oslaboval. Výhled tedy není povzbudivý a tlak na to, aby BoJ ještě více uvolnila svou politiku, bude růst.
Autory jsou Richard Clarida a Joachym Fels.
Zdroj: Pimco