Každých pár čtvrtletí si projdeme neustále se opakujícím drilem. Někde ve světě se něco stane, trhy to tak trochu poblázní a dojde k prodejům. Ceny akcií klesnou o několik procent a obecnou příčinou je panika. Všichni pak mudrují nad tím, k čemu právě došlo a přichází řada vysvětlení, ovšem samozřejmě až poté, co vše skončí. Po čase se vše zopakuje. I u mě během těchto epizod zvoní telefony a novináři se ptají, co se na trhu děje. Já jim odpovídám vždy stejně: „Můj názor se vám líbit nebude. Trhy se prostě tak chovají, někdy rostou, někdy klesají a někdy prudce rostou.“
V době, kdy píšu tyto řádky, oslabují americké akcie o 5 % a podobné je to v Evropě. Čínský trh se propadl asi o 15 %. Jde tak o dobrou příležitost pro úvahy nad tím, co v podobných situacích dělat a co ne. V první řadě je dobré si připomenout, že trhy klesají a rostou pravidelně. Není to sice pohyb tak přesný jako pohyb solárního systému, ale jde o jasně patrné cykly. Během let 1950–2014 došlo v každém roce ke korekci dosahující minimálně 10 %. Býčí a medvědí trh si pak může žít vlastním životem a skončí, až se jemu zlíbí. Moc s tím nenaděláme, můžeme jen uznat, že to tak prostě je.
První dobré pravidlo chování při korekcích zní: Nereagujte emotivně. Nepoddávejte se svým pocitům, protože ty mohou zastínit racionální uvažování. Naší přirozenou reakcí je pokus o „boj, nebo útěk“. Cítíme se pod tlakem a jsme vystresovaní, naše tělo tím reaguje na pocit nebezpečí. Našim předkům to pomáhalo přežít, na kapitálových trzích ale adrenalin škodí. Základem kvalitní správy investičního portfolia totiž není.
Namísto emotivních reakcí je třeba držet se svého dlouhodobého plánu. Ten měl být vytvořen s tím, že krátkodobě nepotřebujete peníze, které jste investovali. Budete je potřebovat až za mnoho let. A v roce 2040 vás už vůbec nebude zajímat, co se stalo v lednu 2016. Slyšel jsem nespočet příběhů investorů, kteří zpanikařili v roce 2009, kdy trh dosáhl svého dna, a pak už se nikdy nedokázali na trh vrátit. Zaspali velkou rally, nedrželi se svého plánu. Dobrý investor se takto nechová.
Je také potřeba vyhnout se různým tržním šamanům a hovořícím hlavám. Žádný guru nemá ani ponětí o tom, jaké jsou vaše finanční potřeby, jaký je váš postoj k riziku a další důležité faktory. Už dlouhé roky připravuji rozhovory pro finanční televizi a rádio a takových odborníků jsem poznal mnoho. S klidným srdcem mohu říci, že většina z nich nemá ani ponětí o tom, o čem hovoří. Jejich rady jsou dobré tak nanejvýš pro pobavení. Jejich předpovědi jsou jen marketingem a tak je potřeba je brát.
Všímejte si naopak toho, v jakém rozpoložení se nacházíte. Jste ve stresu, propadáte strachu? V noci kvůli vývoji na trhu nespíte? Všímejte si rozdílu mezi čistě emočními reakcemi a pocitem, že jste něco důležitého opomenuli. Někdy vám vaše tělo skutečně může říkat něco důležitého. Je vaše portfolio v souladu s vaší tolerancí rizika? Neinvestovali jste příliš mnoho peněz do rizikových aktiv? Nedošlo ke změně vašich životních okolností s tím, že vaše portfolio zůstalo beze změny? Vnímejte své podvědomí, může to být důležité.
Nejednejte v době, kdy se cítíte pod tlakem. Nejhorší rozhodnutí jsou ta, jejichž skutečným cílem je zbavit se pocitu nepohodlí a tlaku. Pokud pouze reagujete na současný pohyb na trhu, nedržíte se svého plánu a vaše reakce je motivována strachem. Jde o recept na pohromu. Všímejte si paniky kolem vás, všímejte si nepřiměřených reakcí. Během finanční krize jsem byl schopný odhadnout, o kolik trh oslabil jen z toho, jakým hlasem v televizi hovořila Maria Bartiroma. Mezi televizí a trhy se vytváří smyčka, jedno posiluje druhé, vy byste však měli zůstat stranou.
Nepokoušejte se časovat trh, nejste toho schopni, nemáte potřebnou disciplínu. Pravděpodobnost úspěchu je minimální. I kdybyste měli jednou štěstí, jen vás to nažene do chování, které bude ještě více nezodpovědné. Hledejte ale známky toho, že trh kapituloval. Trh se dostává na dno ve chvíli, kdy prodává velký počet investorů. A přistupujte k investování s humorem. Vybavuje se mi jeden správce investičního fondu, který během prudkého propadu trhu hovořil s kolegou traderem. Říkal mu, že v době kolapsu trhů spí jako miminko. Trader se nevěřícně ptal, jak je to možné. „Jednoduše. Každé dvě hodiny se probudím s řevem, počůrám se a chci k matce,“ odpověděl investor.
Autorem je Barry Ritholtz.
Zdroj: Bloomberg