Zastánci evropské integrace a její odpůrci se neshodnou snad na ničem. Jednu výjimku ale najdeme. Obě skupiny se nyní shodují na tom, že budoucnost Evropy není růžová. Prezident evropského parlamentu Martin Schulz hovoří o tom, že „Evropa by se mohla rozpadnout“. Takový vývoj považuje za „realistický scénář“. Podobná slova by ale klidně mohla pronášet i Marine Le Penová. Ta například v souvislosti s možným odchodem Velké Británie z Evropské unie hovoří o „začátku konce EU“.
Le Penová pro The Telegraph uvedla, že „přirovnává Brusel k Berlínské zdi. Pokud Velká Británie srazí část zdi, je její konec už na dohled“. Schulz a Le Penová mají rozdílné politické cíle. On chce Evropu zachránit, ona ji chce strhnout dolů. Jejich shodný názor na současný stav ale odráží hluboký pesimismus rozšířený po celém kontinentu. Přitom ještě nedávno by proroctví zkázy přineslo jen výsměch. Bylo by považováno za absurdní, další integrace byla vnímána jako jistota. EU se zdála být stejnou konstantou jako USA. Dnes se ale EU spíše přirovnává k Sovětskému svazu či habsburské říši.
K podobnému posunu veřejné nálady, k jakému došlo v Evropě, často dochází na základě jedné významné události. V tomto konkrétním případě šlo o průnik několika krizí, včetně té uprchlické, krize eura, hrozby Brexitu a vzestupu „Orbánismu“. První varování zazněla z úst samotné Angely Merkelové: „Pokud padne euro, padne celá Evropa.“ Tato fráze se stala velmi známou a Německo ji používalo třeba při prosazování pomoci Řecku.
Predikce kolapsu Evropy se postupně staly stále více populární a dnes neuplyne týden, aby se nějaký známý politik nevyjádřil k pádu EU. Například lucemburský ministr zahraniční Jean Asselborn varuje, že „EU by se mohla rychle rozpadnout v případě, že zvítězí sklony k izolaci a ne k solidaritě“. Jean-Claude Juncker, který stojí v čele evropského parlamentu, zase varuje, že pokud padne Schengen, může následovat kolaps eura: Euro bez Schengenu nedává žádný smysl, protože nebude existovat volný pohyb lidí a nebude existovat svoboda pohybu, ze které EU tak profituje.“ Německý ministr financí Wolfgang Schäuble šel ještě o krok dále a varoval, že „obnovení hranic by pro Evropu znamenalo enormní nebezpečí“.
Eurofily nejvíce trápí, že neustálá varování před katastrofou by se mohla stát sebenaplňujícím se proroctvím. Panují obavy, že čím více se o rozpadu bude hovořit, tím pravděpodobnější se stane. Veřejnost se toho zatím zřejmě moc neobává, lidé jako Juncker, Schulz či Tusk pro ně nejsou zase tak důležití. Řada Evropanů dokonce ani neví, kdo to je. A někteří ekonomové a analytici tvrdí, že řeči o kolapsu EU jsou přehnané. Koneckonců Evropa existovala i před Schengenem.
Euro sice nemusí být tak atraktivní v případě, že se znovu objeví hranice, jeho eliminace by ale byla extrémně komplikovaná a možná i katastrofická. Jednotlivé země eurozóny mají navíc z eura příliš výhod na to, aby jej nechaly padnout. O mezinárodních investorech nemluvě. Evropa má ale ve zvyku řešit problémy polovičatě, aby se udržela pohromadě, ale bez toho, aby se zaměřila na jádro problému. Takový přístup může být nakonec horší, než kdyby se rozpadla. Jak říká Ulrike Guérot z European School of Governance v Berlíně, „nejhorším scénářem je systém, který nemůže zemřít“. Takový systém by byl „jako žába, která není schopná vyskočit z vařící vody“.
Autorem je Matthew Karnitschnig.
Zdroj: Politico