Nezávislost centrálních bank je obecně považována za nutnou podmínku úspěšné monetární politiky. Pokud ale vezmeme v úvahu současné politické klima a dlouhodobý pokles inflace, existuje možnost, že tato nezávislost už nebude samozřejmostí. Kdyby k tomu skutečně došlo, nemuselo by to nakonec být tak hrozné, jak bychom si nyní mohli myslet. Nezávislost centrální banky na vládě znamená samozřejmě velké plus v případě, že hlavní hrozbu představuje vysoká inflace. V takové situaci totiž zvyšuje důvěryhodnost centrální banky a umožňuje jí provádět tvrdá opatření bez toho, aby do nich zasahovali politici. Příkladem takové situace je „Volckerova recese“ z počátku osmdesátých let. Ta byla nutná na to, aby skončilo období vysoké inflace.
Co se ale stane v případě, kdy nepřítelem není inflace, ale deflace, příliš mnoho dluhů a finanční krize? Tento stav odpovídá tomu, v jakém světě se pohybujeme po roce 2008. Podle některých názorů v něm dochází k tomu, že snaha o udržení nezávislosti stojí v cestě těm nejefektivnějším krokům, které by centrální banky v boji s deflací mohly využít. Jde například o peníze z vrtulníků či některé kroky prováděné v rámci toho, že centrální banky jsou věřiteli poslední instance. V současném systému se centrální banky uchylují pouze k méně efektivním nástrojům, jako je kvantitativní uvolňování či negativní sazby. Ty však mají řadu negativních dopadů a mohou způsobit velké problémy na trzích a ve finančním systému.
Nezávislost centrálních bank je stále poměrně novým jevem. Ve většině případů ji centrální banky ve vyspělých zemích získaly v osmdesátých či devadesátých letech. Bank of England byla založena v roce 1694, její nezávislost ale nabyla platnosti v roce 1997. Tedy 303 let po jejím založení. Hlavním důvodem tohoto vývoje byla zmíněná snaha o zvýšení důvěryhodnosti v boji s inflací, která se zejména na počátku osmdesátých let stala hlavním nepřítelem vyspělých ekonomik.
Monetární politika se ale vyznačuje asymetričností. Centrální banky mohou udělat více pro snížení inflace než pro její zvýšení. Hlavním současným problémem a pravděpodobně i problémem nadcházejících let budou dezinflační a dokonce i deflační tlaky, vysoké dluhy veřejného i soukromého sektoru a možná také další finanční krize. Někteří ekonomové pochybují o tom, že centrální banky vůbec mají nástroje, jak s nimi bojovat. A někteří jsou přesvědčeni, že efektivita dostupných nástrojů by znatelně vzrostla, pokud by centrální banky spolupracovaly s vládami.
Pro spolupráci centrálních bank s vládami hovoří i to, že některé nástroje mají významný redistribuční efekt. Měly by tudíž spadat do oblasti fiskální politiky, ne monetární. Příkladem může být záchrana finančních institucí či poskytování půjček vládám ve složité fiskální situaci (v eurozóně by se našlo hned několik případů). Centrální banka je v podobných situacích tvrdě kritizována těmi, kteří kvůli její politice ztrácejí. A jak ukazuje vývoj v eurozóně, centrální banka se také může stát obětním beránkem pro politiky, kteří sami odmítají učinit těžká rozhodnutí a nutné kroky.
Pokud by se nemyslitelné stalo skutečností a politika centrálních bank by se dostala pod vládní vliv, mělo by to několik okamžitých dopadů. Rychle by se to projevilo v růstu inflačních očekávání. Centrální banka by také mohla při provádění své politiky úplně obejít finanční trhy, protože by poskytly peníze přímo vládě, která by je mohla použít na snížení daní či zvýšení veřejných výdajů. Ve stimulaci poptávky by šlo o mnohem efektivnější postup, než jsou QE či negativní sazby.
Já sám jsem se narodil a vyrostl v Německu, kde dominuje názor, že nezávislá Bundesbanka by měla být vzorem pro všechny ostatní centrální banky. Není pro mě proto jednoduché uvažovat o tom, zda by nebylo přínosem, pokud by od této nezávislosti bylo upuštěno. Realita je ale jasná: Agresivní nezávislá politika centrálních bank inflaci zvýšit nedokázala, fiskální problémy trvají. Sjednocení fiskální a monetární politiky představuje jednu z možností, jak to změnit v případě, že tento stav bude přetrvávat.
Autorem je ekonom Joachim Fels.
Zdroj: Pimco