Sovětský svaz poslal v roce 1957 do vesmíru první satelit a doposud se nestalo, že by nějaký stát záměrně zničil satelit jiného státu. Roste ale pravděpodobnost, že ve vesmíru se bude už brzy skutečně válčit. Jeho militarizace začala již před delší dobou a současný technologický vývoj ukazuje, že vesmírné závody ve zbrojení nabývají na intenzitě. Washington má v této oblasti dominantní pozici a jeho strategie se opírá o vesmírný prostor. Jeho rivalové na to ale reagují a snaží se o intenzivní rozvoj tzv. protisatelitních zbraní.
Spojené státy se v oblasti vesmírných vojenských technologií nacházejí na světové špičce a těží z toho řadu výhod. Spoléhání se na tyto technologie sebou ale nese velká rizika. Nepřátelské útoky by se totiž mohly zaměřit právě na infrastrukturu, která obíhá kolem Země a na kterou jsou USA tolik závislé. Washington se tedy připravuje na možnost, že by došlo k vesmírnému vojenskému konfliktu. Ten by měl devastující dopad na obě zúčastněné strany a Spojené státy se tedy zaměřují hlavně na to, aby případné útočníky od jejich záměrů odradily.
Americká armáda se na satelity spoléhá v široké řadě oblastí od navigace, shromažďování informací a přesné cílení zbraní až ke komunikaci a systému včasných varování. Výhod tohoto přístupu si ale všímají i země jako Rusko nebo Čína. I ty se spoléhají na vesmírné technologie, ale nejsou na nich tak závislé jako Američané. Tyto státy nemají tolik satelitů na oběžných drahách kolem Země a také se mnohem více zaměřují na jejich vlastní region. Například Peking se může v potenciálních konfliktech s USA mnohem více spoléhat na pozemní radary, ale Spojené státy by v nich musely více používat své satelity.
Spojené státy mohou mít v oblasti vesmírných vojenských technologií náskok, jejich možnosti jsou ale stále omezené. Satelity se pohybují po lehce predikovatelných drahách a je těžké je bránit před útoky. Není pochyb o tom, že kdyby k nim skutečně došlo na fyzické úrovni, Spojené státy by na to okamžitě reagovaly odvetným útokem. Něco jiného je ale taktika zaměřená na rušení signálů, útoky na software satelitů či jejich senzory. Takový typ útoků už může nést přijatelnější rizika a může počítat s tím, že Spojené státy budou s odvetným opatřením váhat.
Spojené státy se snaží o to, aby své protivníky odradily od útoků na jejich zařízení ve vesmíru. Na možný konflikt se ale zároveň připravují. Jejich rozpočet na vesmírné technologie se v roce 2016 zvýšil o 5 miliard dolarů na 27 miliard dolarů. Do programu jsou zapojeny i společnosti ze soukromého sektoru, např. Virgin Galactic či Rocket Lab. Jednou z klíčových aktivit je snaha o miniaturizaci satelitů a možnost jejich rychlé náhrady v případě, že by byly poškozeny přímým útokem. Malé satelity ale nebudou schopny plnit funkci kompletních systémů a proto se investuje i do vývoje bezpilotních letounů, které by se mohly pohybovat ve velkých výškách a nahrazovat funkce poškozených satelitů.
Ve vesmírném prostoru roste konkurence a obavy z ničivého konfliktu v této sféře nabírají na intenzitě. Lidstvo se na tento prostor spoléhá v řadě oblastí, včetně komunikací či navigace. V budoucnu ho navíc možná budou využívat i jiné technologie, jako je výroba elektrické energie z energie sluneční, skladování jaderného odpadu či těžba surovin na jiných planetách. Konflikt by tak měl devastující dopady. Pokud by následně bylo zničeno více satelitů, v ohrožení by kvůli jejich troskám a zbytkům byla celá řada oběžných drah. Tím by byly napáchány velké škody v celé globální ekonomice. Výsledné náklady by se tak mohly vyrovnat potenciálním škodám způsobeným jadernou válkou.
Autorem je Omar Lamrani.
Zdroj: Stratfor, Geopolitical Weekly