Dnes se naprostá většina ekonomů shodne na tom, že Velkou recesi let 2007–2009 způsobil finanční systém. K čemu přesně v něm ale došlo? Formální ekonomické modely, které se snaží popsat finanční šoky, moc přesvědčivé nejsou. Obvykle totiž předpokládají, že největší škody vyvolávají problémy v bankovním sektoru, které pak dusí celkovou ekonomickou aktivitu. Velkou recesi a podobné krize ale charakterizují spíše poptávkové šoky, nízká inflace a hodně nadbytečných kapacit.
Ekonomové se tedy ptají, jaký druh finančních pohrom má největší dopad na poptávku. V podstatě můžeme říci, že to je buď propad bohatství společnosti či nadměrné dluhy. V prvním případě dochází například k tomu, že praskne bublina na akciovém trhu a lidé se najednou cítí mnohem chudší. Následně omezí své výdaje a poptávka se prudce propadne. Nadměrné dluhy zase vyvolávají prudké změny v chování lidí, kteří se najedou místo dalšího zadlužování začnou snažit o posílení svých rozvah a snižování zadlužení. Pokud by hlavní roli hrál efekt bohatství, měli bychom se v rámci prevence recesí snažit hlavně o to, aby na trzích nevznikaly bubliny. Jestliže jsou největším nebezpečím dluhy, měli bychom se snažit hlavně o to, aby se domácnosti příliš nezadlužovaly.
Na velký význam dluhů ukazují studie, které zmiňují, že největší škody způsobují bubliny doprovázené vysokým zadlužením. Tento fakt mimo jiné vysvětluje, proč po prasknutí internetové bubliny nastala pouze mírná recese, zatímco po roce 2008 došlo k recesi mnohem hlubší. S tímto pohledem souhlasí například Paul Krugman či hlavní ekonom banky Richard Koo. Například Dean Baker z Center for Economic and Policy Research ale tvrdí, že propad bohatství je mnohem důležitějším faktorem než dluhy. Podle něj byl rozdíl mezi zmíněnými recesemi způsoben tím, že před tou první došlo k destrukci aktiv nejbohatších vrstev společnosti, zatímco v roce 2008 došlo ke kolapsu hodnoty aktiv celé střední třídy.
Některé analýzy ukazují, že během poslední recese měl propad bohatství domácností skutečně významný dopad na jejich spotřebu. Ovšem tento dopad byl ještě výraznější u domácností zadlužených. Zde se tedy protínají oba zmíněné faktory. Jiné analýzy více podporují myšlenku rozvahových recesí, zatímco mikroekonomický pohled klade důraz spíše na efekt bohatství. Současná ekonomická politika přitom velmi zdůrazňuje to, aby znovu nedošlo k přílišnému růstu dluhu domácností. S ohledem na výsledky některých studií je ale možné, že bychom se měli spíše snažit o to, aby nedocházelo k prudkým propadům bohatství společnosti. Jinak řečeno, pokud se chceme vyhnout opakování roku 2008, naší prioritou by měla být prevence vzniku bublin a jejich následného prasknutí.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg