Čeká nás takový klidný – neklidný týden. Na neklid by poukazovalo na středu naplánované rozhodování Fedu o sazbách. V tuto chvíli je ale nepravděpodobné, že by kormidelníci americké monetární politiky zamířili směrem k další normalizaci a pokud nepřekvapí, stane se z potenciálně výbušného týdne spíše nuda. Alternativně by opačným směrem – tedy k nečekaně silnému dalšímu uvolnění, mohla překvapit BoJ.
Ona nuda nám umožňuje zamyslet se nad tím, nakolik má vlastně smysl sledovat makroekonomický vývoj. Konec konců, hard-core fundamentalisté mohou poměrně přesvědčivě tvrdit, že pokud investujeme do skutečné a nepředražené hodnoty (namísto toho, abychom krátkodobě spekulovali), nemusí nás makroekonomický informační pološum zase tolik zajímat. Podle mne je i zde nejlepší zlatá střední cesta – je dobré mít základní přehled, ale nenechat se zase tolik unášet.
Ať už je náš pohled jakýkoliv, je faktem že v pokrizových letech se význam makra výrazně zvýšil. Dokumentuje to třeba následující graf od . Sloupce v něm ukazují, jaký podíl celkové tržní volatility byl zapříčiněn makroekonomickým vývojem. V kontinentální Evropě a UK je trend nejjasnější – postupný růst z cca 30 % v letech 2004, 2005 až na současných více než 50 %. V USA pak dnes podle odhadů makroekonomické faktory táhnou dokonce asi 75 % pohybu trhů, v Japonsku je to asi 70 % a celosvětově jsou na tom trhy podobně, jako ty americké.
Takový stav si můžeme přirovnat k někdy zmiňovanému přílivu, s kterým se zvedají a zase klesají všechny lodě bez ohledu na jejich stav. To sebou přináší příležitosti, když kvůli „makroekonomickému odlivu“ korigují i kvalitní tituly a dostávají se na valuačně atraktivní úrovně. Ale zrovna tak jsou jednotlivé akcie v takovém prostředí trestány a odměňovány za něco, co s nimi nemusí moc souviset.
Klíčová otázka pak zní: Je nyní spíše čas odlivu, nebo přílivu? Pokud bych měl na závěr dnešní úvahy poskytnout minimalistickou, ale stále dostatečně výživnou odpověď, pak opět dím, že příliv končí. Je jen otázka, jak brzy přijde a jak silný bude odliv. Podle mne moc ne, takže jsem i zde vlastně optimistou. Logika tohoto tvrzení je jednoduchá a odvíjí se od klasického průběhu ekonomického cyklu (zejména v případě USA, v Japonsku a eurozóně je to trochu komplikovanější). Pokud by měla být vyjádřena nějakým grafem, dobře k tomu poslouží vývoj indexu vedoucích indikátorů, o který se s námi štědře dělí Danske Bank. Směr je jasný a obvyklé chování akciových trhů v pozdní fázi cyklu také:
