Navzdory rychlému rozvoji dronů zůstávají balistické rakety jednou z nejúčinnějších a nejnebezpečnějších zbraní moderních konfliktů. Masové nasazení těchto střel odhalilo nejen jejich schopnost zasahovat cíle na velké vzdálenosti, ale také limity současných systémů protivzdušné obrany a vysoké náklady na jejich provoz. Rostoucí význam raket dlouhého doletu proto spouští novou vlnu zbrojení napříč Evropou, Asií i Severní Amerikou, zatímco vlády navyšují investice do útočných i obranných technologií. Tento trend zároveň vytváří nové příležitosti pro obranný průmysl a výrobce raketových systémů, kteří se mohou stát jedněmi z hlavních příjemců rostoucích vojenských rozpočtů v příštích letech.
Konvenční balistické střely se šíří nebývalým tempem po jejich masovém nasazení v Íránu a na Ukrajině a mění způsob boje. Samotný Írán od začátku konfliktu, který vypukl poslední únorový den, odpálil přibližně 2 000 střel. Ty způsobily rozsáhlé škody v regionu a zároveň výrazně snížily zásoby protivzdušných interceptorů, jejichž výroba i náhrada jsou velmi náročné, píše Bloomberg.
Balistické střely vyrobené přímo v Íránu změnily průběh konfliktu a umožnily Teheránu pokračovat v boji i poté, co americký ministr obrany Pete Hegseth v polovině března prohlásil, že íránské ozbrojené síly byly zničeny. O pět měsíců později íránské střely nadále zasahují cíle v oblasti Perského zálivu.
Ruské nasazení těchto zbraní proti Ukrajině mezitím způsobilo rozsáhlé škody na kritické infrastruktuře a vedlo k nebezpečnému nedostatku interceptorů PAC 3 od společnosti , které představují jediný systém, jímž je Kyjev schopen podobné útoky účinně odrážet.
V obou konfliktech se ale velká část pozornosti soustředila na drony a levnější zbraně s pomalejším způsobem útoku, přičemž značné investice směřovaly do obrany právě proti těmto hrozbám. Války však ukázaly, že balistické střely, zejména ty s doletem 1 000 kilometrů a více, mají stále mimořádnou sílu. I země s jinak omezenými vojenskými schopnostmi mohou díky nim ohrožovat výrazně silnější protivníky.
„Čím dál více států dnes dokáže na velkou vzdálenost způsobit protivníkům významné vojenské i ekonomické škody. To zároveň nutí Spojené státy přehodnocovat vše od rozmístění vojenských sil až po logistiku,“ uvedla Kelly Grieco, seniorní analytička think-tanku Stimson Center.
V letech 1988 až 2019 byly balistické rakety s doletem 500 až 5 500 kilometrů zakázány na základě smlouvy IRNFT mezi Spojenými státy a tehdejším Sovětským svazem, později Ruskem. Během prvního funkčního období Donalda Trumpa však USA od smlouvy odstoupily. Situace se dále změnila po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 a během posledního roku tento trend výrazně zrychlil.
Samotné Rusko zvýšilo výrobu balistických raket Iskander na 60 až 70 kusů měsíčně, což je podle ukrajinského generálního štábu více než před válkou. Balistické střely v bojových operacích používají i nestátní aktéři, například jemenští Húsiové. „Rakety jsou dnes jednoduše běžnou součástí moderních armád,“ uvedl Jeffrey Lewis, vedoucí výzkumný pracovník Stanfordovy univerzity. „Náklady na jejich výrobu klesly a jejich přesnost výrazně vzrostla. Dostali jsme se do bodu, kdy už snahy o omezení šíření raketových technologií příliš nedávají smysl.“
Od Evropy až po Asii se státy, které dříve o podobné zbraně nejevily velký zájem, nyní snaží dohnat náskok ostatních, aby nezůstaly pozadu. Jižní Korea na konci roku 2024 představila balistickou střelu Hyunmoo-5, jejíž velikost naznačuje dolet v řádu tisíců kilometrů, což je více než dostatečné k zásahu jakéhokoli cíle na území Severní Koreje.
Japonsko zase vyvíjí balistickou střelu Type 25. Ta má být schopna nést i hypersonický kluzný bojový prostředek, který dokáže během letu manévrovat a navádět hlavici k cíli způsobem, jenž výrazně ztěžuje její zachycení protivzdušnou obranou.
Šest evropských zemí spustilo na konci loňského roku vlastní program vývoje zbraní dlouhého dosahu nazvaný European Long-Range Strike Approach. Velká Británie, Polsko, Německo, Švédsko, Itálie a Francie se zavázaly vyvinout do roku 2030 balistickou střelu s doletem nejméně 2 000 kilometrů. NATO zároveň přislíbilo investice ve výši 50 miliard dolarů do zbraní dlouhého dosahu.
Samotná Ukrajina již několik týdnů využívá roje dronů a střely s plochou dráhou letu poháněné vrtulovými motory k útokům na cíle hluboko na ruském území. V červenci navíc Denys Štilierman, spoluzakladatel a hlavní konstruktér ukrajinské obranné společnosti Fire Point, uvedl, že brzy začne sériová výroba domácích balistických raket.
Velká Británie mezitím uzavřela smlouvy s několika firmami na vývoj své první balistické rakety po více než padesáti letech. Cílem je posílit vlastní výzbroj a zároveň dodat v roce 2027 tyto zbraně Ukrajině.
Podle Williama Alberqua z Pacific Forum by kombinace dronů a balistických střel mohla vytvořit nebezpečné slepé místo v obranném plánování v době, kdy se řada armád příliš soustředí na hrozby spojené s drony. „Všechny tyto státy si zároveň odnášejí poučení o protivzdušné a protiraketové obraně. Protivník proti vám vyšle tisíce levných dronů a raket, aby zahltil vaši obranu, a současně použije rychlejší, přesnější a hůře zjistitelné střely, včetně balistických raket, k ničení zbývajících obranných systémů,“ uvedl Alberque. „Útočné i obranné operace jsou dnes výrazně složitější než kdykoli v minulosti.“
Střela Precision Strike Missile (PrSM) od společnosti má dolet pouze několik stovek kilometrů, přesto byla během konfliktu s Íránem nasazena. Americká hypersonická zbraň Dark Eagle, rovněž vyráběná společností a schopná zasahovat cíle na vzdálenost tisíců kilometrů, byla pro nasazení v oblasti Perského zálivu požadována, nakonec však použita nebyla.
Spojené státy disponují mnohem rozsáhlejším arzenálem střel dlouhého doletu, zejména řízených střel Tomahawk od společnosti Raytheon a střel JASSM-ER od . Konflikt s Íránem však vyčerpal i část těchto zásob a jejich výroba je navíc poměrně omezená.
„Tato nová raketová éra ve skutečnosti nepřinesla úplně nová dilemata,“ uvedla Becca Wasser, expertka Bloomberg Economics na obranu. „Spíše zdůraznila problémy, které tu existovaly už dříve, například vysoké náklady na obranu.“