Kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa ztěžují příchod mladých technologických hvězd do USA. Evropa, která by nové talenty v této oblasti hodně potřebovala, by se z toho měla radovat. Jenže byla by to radost předčasná. Trump sice opakovaně slibuje, že sníží počet víz, která umožňují zahraničním technologickým odborníkům pracovat v amerických firmách. Amsterodam, Berlín nebo Paříž z toho ale netěží. Programátoři, podnikatelé a další talentovaní lidé tu totiž čelí hned několika překážkám, domnívají se Joanny Plucinská a Saim Saeed z webu Politico.
Evropa je v první řadě považována za nejméně tolerantní kontinent vůči přistěhovalcům. K tomu se přidávají nízké investice do technologií, výzkumu a vývoje. V Evropě nikdy nevznikla společnost jako Google či a její atraktivita je tak celkově nízko. Evropské firmy pak stále jen sní o vízovém režimu, který by umožnil technologickým odborníkům ze zemí jako Indie nebo Čína volný pohyb a práci po celém kontinentu. Evropská komise se sice minulý rok pokusila prosadit potřebné změny, ale vše zatím skončilo u dohadování mezi jednotlivými evropskými institucemi. Podle Evropské komise by přitom v roce 2020 mohlo být v Evropě potřeba uspokojit poptávku po 756 000 programátorech a technologických specialistech.
Na mladé flexibilní odborníky ze zahraničí se obvykle spoléhají zejména mladé technologické společnosti. Zejména tyto startupy tak trpí tím, že pokud někdo ze zemí mimo Evropu přijde pracovat například do Amsterodamu a poté se chce přestěhovat třeba do Varšavy, musí opět projít dalším byrokratickým procesem. Technologické společnosti tak mají problémy s flexibilitou a nejsou schopny hladké expanze v zahraničí. Josephine Goubeová z nevládní organizace Techfugees říká, že velkým společnostem tento stav tolik nevadí, protože mají velká oddělení právníků, kteří se o potřebné věci postarají. Pro startupy jde ale o významný problém, protože tam si musí lidé zařizovat vše sami a to se jim často nepovede.
Vishal Jodhani z Indie říká, že i žádost o jedno vízum je v Evropě složitá a náročná. Tvrdí to na základě zkušeností se získáním zaměstnání pro německou společnost Impact Hub. Kanaďan Nathan Williams dokonce tvrdí, že „získání víz bylo tím nejtěžším, co jsem musel zařídit“. Jako majitel jedné technologické společnosti z Berlína tvrdí, že musel získat řadu povolení a osvědčení včetně těch, která potvrzovala, že zahraniční zaměstnanec je skutečně potřebný, protože nikdo jiný není schopen danou práci zastávat.
EU se snaží soupeřit se Spojenými státy s použitím takzvané Modré karty. Ta by teoreticky měla umožňovat volný pracovní pohyb po Schengenu, ale jednotlivé země mají velmi volné ruce při interpretaci konkrétních pravidel tohoto pohybu. V praxi je tak jedinou zemí, která přijala celoevropský vízový systém, Německo. Nárok na Modrou kartu ale mají pouze lidé, jejichž plat převyšuje 1,5 násobek platu průměrného a to znamená, že v Německu si musí vydělávat alespoň 50 800 eur ročně.
Země jako Švédsko, Francie, Rakousko nebo Česká republika se nechtějí vzdát svých vlastních pravidel týkajících se pohybu pracovních sil. Očekává se, že EU se začne programu Modrých karet věnovat intenzivněji ve druhé polovině letošního roku, ale zatím se zdá, že většina států chce stále zachovat svůj národní systém. Jedním z důvodů je obava politiků, že přílišná otevřenost by vedla k protestům veřejnosti.
Na čas se zdálo, že evropské technologické společnosti budou těžit z brexitu. Mohlo totiž dojít k tomu, že technologické odborníky odradí od práce ve Velké Británii vysoká nejistota a tvrdší imigrační pravidla. Britská vláda si je ale tohoto problému vědoma a před několika dny ohlásila změnu pravidel pro zahraniční technologické zaměstnance. Firemní sektor dokonce požaduje, aby existovala speciální „technologická“ víza, která by britské ekonomice zajistila dostatek talentovaných lidí. V zemích, jako je Itálie, je ale situace úplně jiná.
Autoři: Joanny Plucinska a Saim Saeed
(Zdroj: Politico)