Tradiční ekonomický cyklus vrcholí přepalováním ekonomiky, mzdovými a následně inflačními tlaky a snahou centrální banky o jejich ochlazení. Právě tato snaha v minulosti často vedla (či alespoň výrazně napomohla) k prudké korekci cen akcií a recesi. Na ně centrální banka následně reagovala uvolněním své politiky a celé kolečko se točilo dál.
Takový popis může vyznívat kriticky a jistě existuje řada profi i hoby ekonomů, kteří tvrdí, že ekonomice by bylo lépe bez centrální banky, či s naprosto pasivní bankou a třeba zlatým standardem. Podle mne tomu tak není. Ony opakované pokusy o hladké přistání na potenciál ekonomiky sice zatím končívají se smíšeným dojmem, protože přestřelujeme tam, či onam. Ale v delším období je ve vyspělých ekonomikách patrné znatelné zklidnění cyklu a příčinou pravděpodobně bude i politika centrálních bank, byť nedokonalá.
Celý proces tak nevnímám jako důkaz naší neschopnosti, ale jako proces učení se (pokud bychom stejnou cestou snahy o poučení kráčeli v oblasti fiskální politiky, ušetřili bychom si mnoho problémů). Poslední cyklus, blízko jehož vrcholu se asi nyní nacházíme, nám pak v tomto procesu poskytuje hodně výjimečnou lekci. Krátce řečeno, expanze byla celkově dýchavičná, ale trvá už hodně dlouho a centrální banky by z čistě ekonomických i psychologických a společenských důvodů rády posunuly svou politiku směrem k nějakému historickému standardu. Mzdové a inflační tlaky jsou ale poměrně utlumeny a ani se nezdá, že by se vytvořila nějaká celému systému hrozící bublina. Co s tím?
V minulém příspěvku jsme se trochu zamýšleli nad čerstvým investičním výhledem z dílny . Dnes bych z něj rád použil grafy, které ukazují, jak se podle této banky bude dál vyvíjet inflačně – monetární fronta, kterou jsem se pokusil popsat výše. První obrázek ukazuje očekávaný vývoj inflace ve vybraných vyspělých ekonomikách a v Číně. Znatelně nad cílem ve výši 2 % by se měla inflace pohybovat v brexitovském UK a relativně mírně i v USA (a v Číně). Znatelně pod cílem naopak v eurozóně a (téměř samozřejmě) v Japonsku.
Vyjma Japonska nyní trhy čekají postupný růst sazeb v UK, USA i eurozóně (zde by měl být pomalejší). Z hlediska stimulace a také vývoje na akciových trzích může hrát neméně významnou roli další vývoj na straně velikost rozvah centrálních bank. Ten historický je spolu s projekcemi shrnut v druhém obrázku a vypráví zajímavý příběh. Pokud by se totiž očekávání JPM skutečně naplnila, celková likvidita ve světové ekonomice bude i v roce 2018 dál růst, i když ne takovým tempem, jako dříve. V roce 2017 se sice zmenší rozvaha Fedu i ECB, což ale více než vyváží Bank of Japan a trochu pomohou i Švýcaři:
Spojeným státům by se tak v ideálním případě podařilo postupně zmenšovat rozvahu a zvyšovat sazby s tím, že inflace se bude držet mírně nad cílem. S ohledem na jeho dlouhodobé značné podstřelování by to nebyla žádná tragédie. Pokud by to vše doprovázel slyšný nominální růst ekonomiky a do USA proudila stále hojná globální likvidita, američtí býci spát ještě nepůjdou. Alternativou je samozřejmě onen scénář tradičního cyklu a konce expanze nastíněný v úvodu (kterému jsem se tu také detailněji věnoval v některých dřívějších příspěvcích). Evropa se před investory nyní může chlubit lepším vývojem ziskovosti než firmy v USA, ale podle mne u ní existuje mnohem větší riziko zbrklého utažení. Pak by evropské akcie asi japonsko-švýcarská likvidita nezachránila.
Pokud se podíváme na následující obrázek z dílny Fulcrum AM, zjistíme, že velikostí své rozvahy není žádným otloukánkem ani čínská PBoC. V poměru k HDP byla naopak načas v čele žebříčku a třeba takový americký Fed jí nemůže sekundovat ani dnes. Z hlediska „dostupné“ globální likvidity je ale rozhodující vývoj rozvah centrálních bank vyspělých zemí s neomezovaným tokem kapitálu.
Poslední graf v sobě má velmi důležitou informaci, protože na rozdíl od toho předchozího jde až do roku 2019: Pokud by byly relevantní projekce of Fulcrumu, globální likvidita dosáhne v roce 2018 vrcholu a v roce 2019 už bude klesat. Pokud by se tak dělo na pozadí silné globální ekonomiky, šlo by o ideální scénář. V opačném případě by to akciový býk rozdýchával jen těžko. Ale zajímá nyní trhy to, co bude za rok, za dva?