Je hezké, že pan Macron má vehementní zájem na "upgrade" EU. Škoda jen, že s takovou razancí neřeší bezpečnostní situaci Francie. Její "downgrade" ve smyslu zavedení a trvání výjimečného stavu v této zemi, nedělá EU pěknou reklamu. Zůstává mně však utajeno, proč by měl pan Macron bojovat s EK z důvodu počtu členů. Úkolem komisařů v komisi není lobovat ve prospěch vlastní země, nýbrž prosazovat zájmy EU jako celku. Z tohoto důvodu není podstatné, zdali v komisi sedí po jedné osobě z každé členské země EU a už vůbec nezáleží na počtu komisařů. Obecně platí, že čím méně jich bude, tím lépe. Neboť každé ušetřené Euro se hodí. Kdo slyšel hovořit současnou "naši" eurokomisařku v této funkci, Evu Jourovou, ví o čem píšu. Já ji několikrát slyšel. Pouze případná národnost a občanství zapsané v jejím občanském průkazu či pasu, může vzdáleně připomínat zemi, odkud pochází. Práci eurokomisařky totiž plní vskutku příkladně. Jeví se dokonce papežštější, než sám papež. Na rozdíl od pana Macrona, mně však v souvislosti s počtem členů EK, leží na srdci jiná věc. Jedná se o její nevolitelnost. Fakt, že je pouze navrhována a jmenována, nikoli volena půl miliardou občanů celé EU, ve mě budí přinejmenším ostražitost. V době, kdy si stále více lidí uvědomuje důležitost přímé volby a odvolatelnost politiků, působí naopak jejich nevolitelnost jako políček demokracii. Dokonce i v nedemokratickém Rusku si zvolili do čela Putina.
Ruda
