Komu byste důvěřovali víc, ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi, nebo chicagskému starostovi Rahmu Emanuelovi? Zatímco si Putin libuje v pozornosti, jíž se Rusku jako hostiteli Mistrovství světa 2018 dostává, Emanuel sdělil Fotbalové federaci USA a FIFA, že Chicago nemá zájem posloužit jako hostitelské město, až se událost v roce 2026 přesune do Severní Ameriky. Kanada a Mexiko budou hostit po deseti zápasech a Spojené státy dalších 60. Tak proč se třetí největší město USA předem omlouvá?
Abychom pochopili, co znamená hostit globální sportovní událost, je třeba vzít v úvahu, že Putinova vláda utratila 51-70 miliard dolarů, aby v roce 2014 uskutečnila zimní olympijské hry v Soči, a podle odhadů utratí nejméně 14 miliard dolarů jako hostitel současného Mistrovství světa ve fotbale, které bude probíhat do 15. července. Ruský rozpočet zajistil výstavbu sedmi nových stadionů – včetně jednoho v Petrohradu, který stál kolem 1,7 miliardy dolarů – a renovaci pěti dalších sportovišť. To přitom nezahrnuje další výdaje za tréninková zařízení, ubytování, rozšíření infrastruktury a bezpečnost.
Chicago to vidí jinak
Chicago, které hostilo slavnostní zahájení a první zápas Mistrovství světa 1994, má na věc zcela jiný pohled. Emanuelův mluvčí Matt McGrath nedávno vydal prohlášení vysvětlující, že „FIFA nedokázala poskytnout základní míru jistoty u některých velkých neznámých, které představují riziko pro naše město a pro daňové poplatníky“. McGrath tvrdí, že FIFA požadovala obdobu „bianko šeku,“ včetně „neomezené možnosti kdykoli dle vlastního uvážení… měnit smlouvu.“
Nadto by FIFA požadovala, aby byl stadion Soldier Field – domov mužstva amerického fotbalu Chicago Bears – dva měsíce před turnajem mimo provoz. Emanuelův úřad nakonec uzavřel: „Nejistota pro daňové poplatníky spojená s nepružností a neochotou FIFA vyjednávat jasně ukázala, že setrvání na nabídce by nebylo v nejlepším zájmu Chicaga.“
Kromě zajištění dvou až šesti zápasů – potenciálně v průběhu několika týdnů – se od měst hostících Mistrovství světa ve fotbale očekává, že uspořádají „fan fest“, připraví pro mužstva tréninková zařízení a poskytnou rozsáhlé daňové úlevy pro řadu aktivit. FIFA nadto zakazuje přímé i nepřímé zdanění všech příjmů z události, z čehož vyjímá jen kontinentální fotbalové konfederace, vysílací společnosti hostitelské země a členské asociace, poskytovatele služeb a dodavatele FIFA. Není tedy divu, že k Chicagu už se připojila města Minneapolis a Vancouver a čest hostit mistrovství také odmítla.
Pochyby nad ekonomickými výhodami
FIFA své panovačné chování ospravedlňuje poukazem na to, že „Mistrovství světa ve fotbale je významná sportovní událost, která k hostitelské zemi či hostitelským zemím přiláká celosvětovou pozornost a vytváří příležitost pro značné finanční investice do sportovní a veřejné infrastruktury“. Tato zvýšená pozornost a investice, tvrdí FIFA, „může přispět k významným střednědobým a dlouhodobým socioekonomickým přínosům…, jakož i k hospodářskému růstu“.
Povšimněte si těch pečlivě volených slov. FIFA neslibuje víc než „příležitost pro značné finanční investice“ do infrastruktury a dále pozornost a investice, které „mohou přispět“ k růstu. Vědecké důkazy přitom ukazují, že Mistrovství světa ve fotbale hostitelským zemím a městům zřídkakdy prospěje tolik, kolik by FIFA chtěla, aby si veřejnost a veřejní činitelé mysleli.
Uvažme například, co Rusku přinesou investice v souvislosti s letošní událostí, které převyšují 14 miliard dolarů. Zatímco všechny výnosy z prodeje vstupenek, mezinárodních vysílacích práv a sponzoringu jdou přímo FIFA, Rusku zbude sedm nových stadionů a pět renovovaných zařízení, která nepotřebuje. Pokud tato sportoviště neodstraní, na jejich údržbu bude muset každoročně vynaložit desítky milionů dolarů. Zároveň tyto předimenzované areály zaberou stovky akrů vzácných městských pozemků.
Jistě, do světa se šíří záběry elegantních nových sportovních zařízení. Objektivy ale nemusí nutně hrát ve prospěch Ruska. Zjevně nešlo skrýt 6000 prázdných sedadel během zápasu mezi Uruguayí a Egyptem dne 15. června.
Benefity, které se rýsují, nejsou ekonomického rázu
Vezmeme-li za vodítko minulost, je velice nepravděpodobné, že by Mistrovství světa ve fotbale 2018 posílilo ruské mezinárodní investice či obchod, povzbudilo tamní turistický ruch nebo upevnilo odhodlání obyvatel země k tělesné zdatnosti.
Podaří se mu ovšem u podstatné části Rusů vyvolat prchavý pocit národní hrdosti a nabídnout přechodné odvedení pozornosti od hromadících se problémů země. Kolísání cen ropy a mezinárodní sankce uvalené v reakci na Putinovu anexi Krymu v roce 2014 budou bez ohledu na Mistrovství světa ve fotbale dál zatemňovat ekonomické vyhlídky Ruska a snižovat životní úroveň běžných Rusů.
Komu bychom tedy měli věřit? Já jsem na straně starosty Emanuela.
Andrew Zimbalist, profesor ekonomie na Smith College, je autorem knihy Circus Maximus s podtitulem Ekonomický hazard hostitelů olympiád a mistrovství světa.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org
Mezititulky jsou redakční.