Další studená sprcha v řadě. Tak by se daly jednoduše popsat výsledky lednových indexů nákupních manažerů (PMI) v Německu a vlastně i v celé eurozóně. PMI v průmyslu je na čtyřletém minimu a na začátku roku se již dokonce dostal pod hranici 50, což neznamená nic jiného, než že firmy předpokládají zpomalování výroby. Zhoršování nálad v tomto případě není výsledkem nějakých neuchopitelných obav z budoucnosti, ale je odrazem výrazného poklesu nových zakázek německého průmyslu, zvlášť toho automobilového. Ten se musí vypořádávat nejenom s poklesem poptávky v Evropě a Číně, ale zároveň se připravovat na brexit a ještě se přizpůsobovat novým „zeleným“ požadavkům, které navíc nejsou pro nejbližší léta posledními. V asi nejméně vhodnou dobu vznikl mix negativních faktorů, které se nemohou nepodepsat na náladách, ale i na reálných číslech z ekonomiky. Za celou eurozónu se PMI sice pod hranici 50 ještě nedostal, ale už k ní nemá daleko (50,4).
Zhoršující se nálada v podnikatelském sektoru na západ od našich hranic se pomalu začíná promítat i do sentimentu tuzemských firem. Zatím sice nijak dramaticky, avšak jasný pokles důvěry v ekonomiku je už v posledních měsících stále zřetelnější. Vidět je to především v průmyslu, který sice ještě zápolí s nedostatkem zaměstnanců, nicméně i tak stále více počítá s poklesem tempa růstu výroby. Nelze si přitom nevšimnout, že míra optimismu v našem největším odvětví na začátku letošního roku poklesla na úroveň dosaženou naposledy v roce 2013, kdy se česká ekonomika právě oklepala zatím z poslední recese. Optimismem nehýří ani obchodníci a firmy v oblasti tržních služeb, a tak jedinými, kdo hledí do budoucnosti s nadšením, jsou stavaři. A to doslova, protože jejich nálada je – díky konečně rostoucím zakázkám – nejvyšší za celou dobu sledování tohoto ukazatele, a to znamená od února 1993. A zapomenout nelze ani na spotřebitele, jejichž útraty táhnou v posledních letech ekonomiku nahoru. I v jejich případě dochází k růstu určité obezřetnosti, nicméně všeobecný problém si zatím nikdo nepřipouští, a tak jejich důvěra v ekonomiku zůstává i nadále vysoká.
Neuplynul ještě ani měsíc a první měkké ukazatele nám docela jasně naznačují, že evropská ekonomika nevstoupila do nového roku zrovna v nejlepší kondici. Klesají odhady světového růstu, zvyšují se nejistoty ohledně brexitu a většina zemí eurozóny nemá „díky“ nakumulovaným dluhům příliš prostoru, jak vlastními silami podpořit ekonomiku. Těžko čekat, že česká ekonomika zůstane vůči tomuto dění imunní. A to dokonce i navzdory optimismu linoucího se z prognózy ČNB.
*** TRHY ***
CZK a dluhopisy
To, co koruna od začátku roku získala, postupně i ztratila. Kurz koruny se vrací nad hranici 25,70 EUR/CZK a vzdaluje se tak od úrovně prognózovanou centrální bankou pro první kvartál letošního roku. Koruně k aktuálním ztrátám nejspíše „pomohl“ i holubičí komentář jednoho z centrálních bankéřů, který hovořil o delší pauze ve zvyšování úrokových sazeb. ČNB tak bude stát před dilematem, zda dát v jejím rozhodování větší váhu právě slabé koruně nebo zhoršeným vyhlídkám růstu. A samozřejmě s vědomím, že únor je na čas možná poslední možností pro zpřísnění měnové politiky. Až začnou přicházet nejenom horší měkké ukazatele, ale i čísla z reálné ekonomiky, prostor k tzv. normalizaci sazeb totiž nejspíše zmizí. Zvlášť pokud se potvrdí recese v Německu (a případně i dalších státech) a šéfové Unie budou s touto situací bojovat slovy o tom, že v Británii je to v důsledku brexitu ještě horší.
Zahraniční forex
Velice slabá podnikatelská nálada v eurozóně v podobě indexů PMI včera ublížila eurodolaru, který se po dlouhém čase stagnace přiblížil k hranici 1,13. Připomeňme, že podnikatelská nálada měřená ostře sledovaným indexem PMI v lednu dál překvapivě poklesla na 50,7 bodu. To je nejnižší úroveň od července 2013, která pro start do nového roku nevěští nic dobrého. Zvlášť po velice slabém výkonu průmyslu ke konci uplynulého roku, který Německo posunul ve čtvrtém kvartále na hranu technické recese. První várka čísel z eurozóny hlásí, že ke stabilizaci špatné nálady z konce roku zatím nedochází, což musel přiznat i prezident ECB na včerejší tiskovce po zasedání. Na vině jsou podle Draghiho zejména slabá zahraniční poptávka a geopolitická rizika spojená s obavami divokého brexitu na prvním místě. To je pro Draghiho hlavní důvod, proč ekonomika stále potřebuje podporu centrální banky. Na druhé straně Draghi spíše dál hájil názor, že zpomalení eurozóny je spíše dočasné.
Dnes uvidíme, zdali se slabý výsledek PMI eurozóny propsal do německého indexu Ifo. Jeho eventuální (další) výrazný propad by zřejmě eurodolar zatlačil na 1,13 s hrozbou dalších ztrát.
Ropa
Ropa Brent si na konci týdne připisuje drobné zisky, a to i navzdory nečekaně vysokému růstu zásob surové ropy (+8 mil. barelů) a benzínu (+4,1 mil. barelů) ve Spojených státech. Pozornost trhu se totiž soustředí na aktuální dění ve Venezuele, kde vrcholí pouliční protesty a ve hře jsou i americké sankce vůči domácímu energetickému sektoru. Ty by dále ochromily venezuelskou produkční kapacitu, čímž by globální ropný trh přišel o dodatečné barely žádané těžké ropy (odhadem nižší stovky tisíc barelů denně).
Dnes přijde na řadu i poslední ostře sledované číslo tohoto týdne, kterým bude aktivita amerických těžařů. Ta v minulém týdnu propadla nejvýrazněji od roku 2016 a tento trend by měl pokračovat i nadále, neboť se jedná o opožděnou reakci na výprodej ropy z konce minulého roku.
Akcie
Americké obchodování se včera vyvíjelo jako na houpačce. Technologický Nasdaq se jako jediný stylem start-cíl držel v kladných hodnotách. Dow Jones a S&P500 naopak trpí nadále nejistotou spojenou s nejdelším uzavřením vládních institucí v USA.
Včera značně narostl subindex Philadelphia Semiconductor (polovodiče), který si tak odlepil nálepku jednoho z nejhůře performujících sektorů v letošním roce. Za zmínku stojí povýsledkové reakce společností Xilinx (+18,4 %) nebo Lam Research (+15,7 %). Také dodavatel Applu, Texas Instruments, narostl o 6,9 %. American Airlines a Southwest Airlines obě přidaly cca 6 % díky lepším reportům kvartálních výsledků.