Ani prosinec nepřinesl pozitivní obrat dosavadního negativního trendu průmyslové výroby v eurozóně a vlastně i celé EU.
Výroba v průmyslu opět propadla a dostala se tak na úroveň konce roku 2016. V eurozóně produkce meziměsíčně poklesla o necelé procento, meziročně dokonce o 4,2 %. Nejde rozhodně o dobré výsledky a už vůbec ne o povzbudivý trend, nicméně už indexy nákupních manažerů naznačovaly, že se průmyslu nedaří získávat zakázky a směřuje k útlumu.
Situace ve východní části Unie je o něco příznivější než v té západní/eurové, kterou reprezentuje Německo (aktuálně -3,9 % meziročně), Francie (-1,7 %) a Itálie (-5,5 %). V tomto směru ještě ČR s téměř dvouprocentním růstem patří mezi premianty.
Co hledat za negativním vývojem jednoho z nejvýznamnějších evropských odvětví? Nejspíše je to celý mix negativních faktorů, které se začaly scházet už v průběhu loňského roku. Především jde o slábnoucí asijskou poptávku, dále pak brexit, který vede k přizpůsobování a odkladu investic a v neposlední řadě i trable automobilového průmyslu zasaženého nekompromisní “zelenou” politikou.
Z průmyslu se především v eurozóně stává brzda růstu, k níž bude muset přihlédnout i ECB. Do doby, než dojde ke změně na vrcholu jejího vedení, se však asi k ničemu nebude chtít jednoznačně zavazovat. Dnes zveřejněné číslo však dává tušit, že k růstu sazeb v eurozóně může dojít později, než se zatím zdá. Zvlášť pokud bude negativní trend ekonomického útlumu dál pokračovat.